Všeobecně o kopytech


Základy anatomie:

Pro názornost zkusím tak jak se to dělá často, přirovnat končetinu koně k lidské ruce.
Kost která u lidí vede od zápěstí k prstu je u koně holeň. První článek prstu od těla je koňská spěnka. Prostřední článek prstu je kost korunková a ten poslední článek na kterém je nehet, to je kost kopytní a kopytní pouzdro. Tyto kosti jsou pohyblivě spojeny klouby - spěnkovým, korunkovým a kopytním.
U koní je v kopytu ještě navíc kost střelková, která zajišťuje podporu a stabilitu kopytnímu kloubu. Ta pravděpodobně vznikla zkostnatěním části tkáně šlachy hlubokého ohybače prstu, jako důsledek jejího přetěžování. Mezi střelkovou kostí a šlachou ohybače leží tíhový (mazový) váček, který usnadňuje pohyb šlachy a tlumí nárazy.
Poslední kost - kost kopytní a její palmární výběžky jsou v zadní části nastaveny a podepřeny kopytními chrupavkami v horní boční části kopyta a ve střední části kopyta vazivovým střelem.
Tyto vnitřní struktury pokrývá takzvaná škára. Tato škára je velmi důležitá velmi hustě prokrvená a citlivá vrstva. Kost kopytní je jediná kost, kterou nepokrývá okostice, protože je nahrazena právě škárou. Škára produkuje tvrdou a pojivovou rohovinu, která tvoří kopytní pouzdro. To má za úkol ochraňovat vnitřní struktury kopyta a umožnit bezpečný pohyb na každém přírodním povrchu.
Různé druhy škáry a konkrétně její výrůstky zvané papily, tvoří různé druhy rohoviny. Nejnápadnější částí kopytního pouzdra je kopytní stěna, jejíž součástí jsou i rozpěrky tvořící úhel patkový (patková sedla). Tuto kopytní stěnu vytváří korunková škára, která je na obvodu horní části kopyta a skrytá v korunkovém žlábku. Kopytní stěna tedy roste od korunky směrem k zemi. Je to pár milimetrů slabá vrstva která se skládá z rohových rourek a pevné pojivové rohoviny. Z venkovní strany je ohlazená pohybem ve vnějším prostředí a z vnitřní strany jsou na ní stovky lamel - lístků. V horní části je kopytní stěna pokryta korunkovým lemem (periople) který ve vlhku nasákne vodou a vybělí. Ten tvoří škára hraniční. To je proužek o šíři několika buněk mezi ochlupenou kůží a vyklenutím škáry korunkové.
Pod kopytní stěnou po obvodu celého kopyta je škára lístková. Tato škára je pevně spojena s kopytní kostí. Její papily tvoří lístky, které zapadají do lístkové rohoviny stěny a vytvářejí pevné ale přesto ne trvalé spojení mezi stěnou a škárou a na dolní straně kopyta jsou známky tohoto spojení známé pod pojmem bílá čára.
Někdy se můžete setkat i s mezinárodními názvy.


K vrstvám kopytní stěny: kopytní stěna má tedy 3 vrstvy:


Stratum - externum, medium a internum. Stratum xternum je vnější, často pigmentovaná část rohové stěny odolná vnějším vlivům. Stratum medium je hlavni masa rohové stěny skládající se z matrixu a tubulí (různě diferencované rohové buňky). A stratum internum je část, která spojuje tuhle stratum medium s vlastni škárou vyrůstající z kosti, je to takové to lamelovité spojeni. Česky se tomu říká lístková rohovina . Dole na chodidle ji vidíme jako "bílou caru", která je vsak ve skutečnosti žlutá. Skutečně bílá čára je zpravidla nepigmentovaný matrix rohové stěny = stratum medium.


Další částí kopytního pouzdra je chodidlo. To vyrůstá z chodidlové škáry. Také tvoří rohové rourky a pojivovou rohovinu, výsledek je ale trochu měkčí než kopytní stěna a rose směrem dopředu a dolů , tak že tvoří souvislou vrstvu chodidla.
Škára pokrývající vazivový střel a patkovou korunku, tvoří měkčí pružnou rohovinu rohového střelu a patek. Ta obsahuje největší procento vody. Všechny druhy škáry obsahují potní žlázy, které částečně zásobují rohové části vodou a tvoří mírně kyselé PH na povrchu kopyta.


Pro zvětšení klikněte

Mazat či nemazat?

Kopyto má svou vlastní schopnost se zamašťovat, tak to je mylná informace která je u nás velmi rozšířená. Rohovina kopyta neobsahuje žádné mazové žlázy, ani tam není tuk někudy přiváděn , dokonce si ani koně sami kopyta žádným způsobem nemastí, jako třeba kachny své peří. Lesklý povrch kopyta vzniká pouze ohlazováním a obrušováním kopyta při pohybu v trávě, písku nebo jiném terénu.
Tuk kterým mažeme kopyta je tedy něco nepřirozeného, co omezuje prostupnost kopytního pouzdra pro vodu. To se může zdát výhodné. Ale funguje to pouze jednostranně, zabraňuje absorpci vody do kopyta, ale nezabrání odpařování vodních par ven s kopyta. Stále se Vám to zdá výhodné? Posuďte sami.
Ač se to nezdá , všechny druhy rohoviny obsahují velké procento vody. Určitou vlhkost získává rohovina s potních žláz škáry. Při suchém počasí a nebo při pohybu na podestýlce která vysušuje (piliny) ale tato voda nestačí a pro udržení objemu a elasticity rohoviny, je zapotřebí i voda z vnějších zdrojů.
Kopytní stěna je na této vodě nejvíce závislá, pojivová rohovina, která spojuje její rohové rourky obsahuje hodně vody. Když vyschne, zmenší svůj objem a vytvoří se mikrotrhliny ale stejné je to i s ostatní rohovinou. Nejvýrazněji se potom projevují tyto problémy u lístkové rohoviny bílé čáry. Do vzniklých mikrotrhlin se potom dostávají spory plísní a bakterie, které tuto rohovinu dále narušují. Nedostatek vody v rohovině kopyta tedy může být jedním z důvodů lámavosti kopytní stěny a jejích prasklin, nemoci bílé čáry, úzkého kopyta, špatné funkce kopytního mechanizmu a tím i špatného růstu rohoviny.
Kopyto tedy musíme udržovat především elastické a odolné proti patogennům pravidelným ponořováním do vody.
Tím ovšem nechci říct, že pro kopyta arabského koně bude celodenní pohyb v blátě ideálním prostředím, není žába.
Také si nepleťte čistou vodu s močovinou z podestýlky, čpavek a zvláště jeho roztok ve vodě je pro kopyta a živé tkáně vůbec, velmi agresivní látka.


Kovat či nekovat?

Souhlasím s tím, že je nutné kovat koně s geneticky špatnou rohovinou. Na druhé straně, takových koní je jen velmi malé procento. Je to asi tak běžný jev jako jiná vážná genetická vada, například rozštěp patra. Myslím že je to proto, že je to vada fatální a takový kůň by bez zásahu člověka nepřežil. Pokud váš kůň jako hříbě mohl běhat bez podkov a přežil, genetika je v pořádku, chybu je třeba hledat jinde.


Faktem je, že s ohledem na plemeno mají koně různou kvalitu rohoviny, související i s tvarem kopyt, ale vždy je kopyto perfektně přizpůsobeno pro podmínky a terénu kde se toto plemeno koní a jeho předci po tisíce let vyvíjeli. Když budete chovat arabské koně v bažinách a chladnokrevníky v kamenité poušti, můžete počítat s tím, že koně budou mít problémy s kopyty a jen zásahy lidí jako je podkování a pravidelná úprava kopyt jim umožní přežití. To ovšem zdaleka neznamená plnohodnotný život a různé fyziologické problémy budou časté.


Podobný případ, kdy je nutná ochrana kopyt, je takové využití koně a na takovém povrchu, na které není jeho organizmus celkově přizpůsoben. Například koně jezdící špičkové distanční soutěže, reiningoví koně provádějící klouzavé zastavení, dostihoví sprinteři, koně kteří při skoku dopadají na zem z velké výšky s příliš velkou energií. To všechno jsou ale činnosti, které poškozují celý organizmus a tím že se zabrání podkovou prasknutí kopyta se jen problémy zakryjí a oddálí, pokud není kompenzováno dostatečnou dobou k regeneraci organizmu.


V případě kde je největší problém v otěru kopyt o povrch na který není kopyto adaptované, volil by jsem nazouvací botičky které nemá kůň trvale.


Klasická ocelová podkova totiž působí na kopyto velmi destruktivně. Omezuje mechaniku kopyta a tím i prokrvení, zatěžuje pohybový aparát , při nárazu na tvrdý povrch rezonuje frekvencí okolo 800Hz, což je frekvence poškozující živou tkáň a nejdříve nejjemnější kapiláry. Díky podkovákům je poškozena kopytní stěna zhoršuje se tepelná ochrana kopyta. Podkova, nevhodný terén výběhu, nedostatek pohybu a vyschlá rohovina a špatná úprava kopyt jsou nejčastější příčiny deformací kopyt, nekvalitní pomalu rostoucí rohoviny a dlouhodobého poškození struktur kopyta jako je podotrochlóza a kostnatění kopytních chrupavek.


Mate-li klenutá, zdravá kopyta, jakýkoliv pastevní trim s dobře formovanými rozpěrkami na nedeformovaném kopytě je to automaticky i silnou protiskluzovou zbraní. Jediné, co má větší adhezi jsou ozuby, ale ozuby koním taky mohou potrhat šlachy. S ozuby a s hmatcem se v dostizích přestalo kvůli silné spojitosti s poraněním závěsného aparátu. V parkůrech letos (2004) v Athénách byl problém s klouzavým trávníkem na parkůru bez velkých drnů, který způsobil, že několik koní si poranilo šlachy. Všichni okovaní! To stojí za zamyšlení.


Pokud nechcete nikdy zkusit nic jiného než podkovy, je to na vás. Chozeni naboso není ale jen o tom sundat podkovy a jedeeeeem ....


Co potřebují zdravá kopyta ?

Na závěr si dovolím opsat krátkou kapitolu z knihy Dr. Strasser, protože k tomu se už nedá nic nového jiného napsat.


Zdravá kopyta vyžadují denní ponořování do vody a 10 – 15 mil pohybu denně na přiměřeném terénu. Pohyb povede k tomu, že bude v dostatečném množství produkována kvalitní rohovina a voda zajistí že tato rohovina nevyschne.
Terén musí odrážet základní požadavky plemene a musí odpovídat terénu na kterém bude kůň pracovat pod jezdcem, či v zápřahu.
Jsou-li tyto požadavky dostatečně splněny, budete mít zdravého, vysoce výkonného, bosého koně.


K sepsání tohoto článku byli použity materiály z knihy:

Život se zdravými kopyty od Dr.Med.Vet. Hiltrud Strasser,
Informace z klubového vebu http://equus.no-ip.info

Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia