Růst rohoviny


Kopytní pouzdro tvořené rohovinou různých vlastností je kožní derivát.
Za vznik jednotlivých druhů rohoviny jsou odpovědné jednotlivé škáry, jejichž rozdělení najdete ve článku o anatomii.

Epidermální buňky na povrchu škáry stárnou a odumírají, ale neodlučují se volně ve formě šupinek jako jinde na kůži, ale drží pevně pohromadě a vytvářejí rohové kopytní pouzdro.

Kromě zvláštní stěnové škáry, která je lístková, jsou ostatní povrchy škáry tvořeny drobnými papilami, což jsou "prstovité" výrůstky, které vyčnívají směrem dolů k okraji kopyta. Uvnitř papily je vlastní škára, která obsahuje cévy i nervy. Povrch tvoří vrstva zárodečných buněk - epidermis, ze které se dělením stále tvoří a dále vyvíjejí další bazální epidermální buňky; vrstva epidermálních buněk tedy odrůstá od škáry směrem na povrch papily, buňky se postupně vyvíjejí stárnou a vytvářejí v sobě keratin a mezibuněčnou hmotu. Keratin se ukládá a tvoří jejich „kostru“ a pevné spojení mezi jednotlivými buňkami. Na konci vývoje buňky se rozpadne a zmizí její jádro a zůstávají pouze keratinové skelety a lipidové obaly. Na úplném povrchu papily se nacházejí již odumřelé epidermální buňky. Ty odrůstají dále jako rohové rourky (tubuly). Škára sice poskytuje rohovině (tedy epidermis) výživu a stabilitu, ale rohovina se z ní netvoří. Tu tvoří její vnější vrstva – bazální epidermální buňky.

Epidermální buňky během svého vývoje tvoří bílkovinu keratin, která se ukládá a tvoří jejich „kostru“ a pevné spojení mezi jednotlivými buňkami. Na konci vývoje buňky se rozpadne a zmizí její jádro a zůstávají pouze keratinové skelety a lipidové obaly, tvoří i mezibuněčnou "tmelovou" hmotu - matrix. Tato tvorba (syntéza) začíná ve chvíli, kdy buňky vzniknou v zárodečné vrstvě epidermis a končí, když odrostou a "uhynou". Pro kvalitu epidermální tkáně je důležitá rovnováha mezi vznikem epidermálních buněk a jejich fyziologickým odumíráním. Doba mezi tím se nazývá diferenciace a je to ona doba, kdy buňky tvoří keratin a matrix; tento proces nazýváme keratinizace. Po odumření buňky zůstávají pohromadě a vytvářejí rohový útvar - tomuto procesu říkáme kornifikace.


Mezirourková rohovina – matrix, je tvořená epidermálními buňkami a jejich produkty, které vyrůstají ze zárodečné vrstvy nacházející se mezi papilami. Tato mezirourková rohovina působí jako pojivo mezi vlákny rourkové rohoviny. Látky tvořící mezirourkovou rohovinu se exocytózou dostávají z buňek ven. Tato substance se skládá z glykoproteinů (složité sloučeniny cukrů a bílkovin) a složitých sloučenin lipidů (tuků) (fosfolipidy, glykolipidy, acylglykosilceramidy). Úlohou matrix je (na rozdíl od kůže) pevně držet pohromadě keratinizované epidermální buňky, což dává rohovině mechanickou stabilitu. Nejvíce se na tom podílejí glykoproteiny. Pokud z jakéhokoli důvodu dojde k narušení nebo nesprávnému vytvoření této matrix, dojde ke snadnému uvolňování rohových buněk a zhorší se kvalita rohoviny (viz křehká kopyta).

Rohovina je vyztužená rourkami, ale je to mezirourková rohovina, která určuje mechanické vlastnosti rohoviny. Rourky se zlomí 3x snadněji než matrix.

Lipidy, tedy tuky, které jsou součástí matrix, se starají o nepropustnost rohoviny, tvoří takzvanou bariéru. Tím se starají o to, aby rohovina nadměrně nevyschla, ale také aby neabsorbovala přemíru vody; oba případy nepříznivě naruší vlastnosti kopyta. Je zajímavé, že kvalita této nepropustné bariéry významně ovlivňuje náchylnost rohoviny k poškození i nemocím.


Keratin, který je hojně syntetizován v epidermálních buňkách, je bílkovina. Jsou známy dva typy keratinu; "vláknitý" pevný, který má disulfidické vazby), které vlákna keratinu zpevňují do dlouhých molekul. A "spojující vlákna" měkčí a pružný, kde převládá sulfhydryl a je bohatý na aminokyseliny methionin a cystein (aminokyseliny obsahující síru). K produkci aminokyselin dochází na konci života epitelárních buněk (na konci diferenciace, na začátku kornifikace). Na různých místech kopyta je keratin "svázán" různým způsobem a proto má i jiné mechanické či biochemické vlastnosti (viz rozdíly mezi kopytní stěnou a například střelkou). To, jak proběhla keratinizace i kornifikace, má velký vliv na další kvalitu rohoviny kopyta. Kromě toho však vlastnosti keratinu a jeho spojů ovlivňuje i stupeň hydratace vzniklé rohoviny, takže hydratace má velký vliv na vlastnosti kopytního pouzdra.

Tento snímek v 15 000 zvětšení zobrazuje keratinové vazby (označené D) jednotlivých odumírajících keratizovaných buněk rohoviny kopyta.


Povrch škáry, který produkuje rohovinu (epidermální buňky), je na povrchu utvářena do mnoha výběžků, kterým se říká papily. Každá papila produkuje jednu rohovou rourku.
Jako příklad jsou na obrázku zvětšené papily korunkové škáry.


Rohové rourky jsou základní stavební součástí rohové stěny. Vnější vrstvu tvoří rourky s příčně oválným průřezem o větší hustotě, směrem dovnitř se rourky stávají kulatější a řidší. Také za průměrných povětrnostních podmínek se liší obsah vody v rohové stěně. Vnější vrstva má nejmenší obsah vody a její procento se směrem k vnitřní části zvyšuje. Zrohovatělé buňky vnější vrstvy mají tvar slupek rozkrojené cibule a jsou velmi odolné vůči tlaku směřujícímu zvenku. Zrohovatělé buňky střední vrstvy stěny (často bílá část) jsou pak vřetenovité a uspořádané podélně, takže lépe odolávají tlaku působícího zdola (jako pružina). Právě mezi střední a vnější vrstvou, kde se mění tvar buněk, dochází nejsnáze k tvorbě trhlin.
U většiny koní se síla rohové stěny směrem dolů zesiluje. To lze vysvětlit tím, že doktor C.Pollit PhD. našel na vnitřní straně rohové stěny na povrchu lístkové rohoviny malé množství bazálních epidermálních buněk které se intenzivně množí (dělením).

Obarvené (tmavé) dělící se buňky na vnitřní straně stěny, se podařilo zachytit na tomto zvětšeném snímku.


Tento snímek ukazuje zvětšenou strukturu příčného řezu rohovou stěnou s viditelnými rourkami.


http://www.horseshoes.com/advice/anatomyandfunction/anatomyofinnerhoofwall/anatomyofinnerhoofwall.htm


Rohové chodidlo vyrůstá ze škáry chodidlové, která je pevně spojená se spodní klenutou stanou kopytní kosti, rohové rourky řidší než u rohové stěny a kruhového průřezu. Rohovina chodidla obsahuje větší množství pojivové rohoviny než stěna a rychleji degraduje vlivem vnějšího prostředí.

Rohovina střelky, patky a obruby vyrůstá ze škáry, která tvoří masivní, spirálovité, relativně krátké papily. Rohové rourky jsou nezřetelné pouhým okem, rohovina je velmi pružná a měkčí. Může pojmout větší množství vody než rohovina stěny nebo chodidla.

Vícevrstvý dlaždicový rohovějící epitel kůže s odlupujícími se odumřelými buňkami.


Rychlost a kvalita produkce rohoviny závisí na mnoha faktorech z nichž hlavní jsou:
zdraví a kvalita škáry, což souvisí s genetickými dispozicemi koně, jeho celkovým zdravotním stavem a stavem jeho kopyt,
zásobení škáry krví, což souvisí s kopytním mechanizmem a krmením,
rychlostí metabolizmu buněk škáry, což souvisí s teplotou škáry.
O výživu epidermálních buněk se starají cévy, které se nacházejí ve škáře (tedy "vnitřek papil"); živiny i voda procházejí z cév do epidermálních buněk difúzí.

Prokrvení škáry


Škára musí být dobře zásobena krví a krev musí být správného složení, aby epidermální buňky mohly vytvářet kvalitní rohovinu.
Právě zásobení krví je to, co může chovatel a podkovář na kopytě nejvíce ovlivnit a to pomocí vyvážené stravy přiměřeného množství a podporou funkce kopytního mechanizmu. Smyslem kopytního mechanizmu je nejen zachytávat otřesy vzniklé nárazem kopyta na zem, ale i stlačování a uvolňování škáry a tím podpora prokrvení škáry - vytlačování použité krve, která již předala potřebné látky tkáním, směrem k srdci na principu změny objemu (objemového čerpadla).

Zdá se, že změny objemu škáry stlačením fungují u rozdílných typů kopyt mírně rozdílně. Úzká kopyta plemen koní, kteří se vyvíjeli na tvrdém skalnatém povrchu s velkou klenbou a mírně atrofovaným střelem využívají k podpoře kopytního kloubu a stlačení škáry protitlak pevné hluboké klenby chodidla (a potřebují k tomu pevný povrch), kdežto kopyta široká a plošší využívají více protitlaku masivního širokého střelu a profitují i na měkčím podloží.

Na obrázku je znázorněno přenesení tlaku podložky na střel na chrupavky a korunku kopyta.


Odrůstání celé rohové stěny při pravidelné korektuře, či překování trvá zpravidla 9 - 15 měsíců. Zatímco na jaře je růst rohoviny větší, v létě a na podzim dorůstají kopyta střední rychlostí, v zimě se tento proces značně zpomalí. V měsících lednu a únoru je růst rohoviny přibližně poloviční než v jarních měsících.
Při zánětech škáry způsobených mechanickým poškozením, nebo u rohoviny stěny při omezení zatížení na stěnu dorůstá rohovina v tom místě rychleji.

Na rychlost růstu rohoviny má vliv především teplota prostředí, strava a pravděpodobně i metabolické děje související s délkou slunečního svitu (přelínávání srsti). To se projevuje především u koní, které chováme v podmínkách podobných těm přirozeným - přírodním.
Jinak to může být v případě ustájení koně ve stáji, kdy po celý rok žije téměř ve stejných podmínkách a s omezeným pohybem, nebo u koní dlouhodobě podkovaných u kterých dochází k deformaci kopyta a omezení funkce kopytního mechanizmu.

Rychlost růstu rohoviny kopyta v průběhu roku znázorněná graficky.


Petr Soukup

Seznam použitých zdrojů


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia