Kapitola 2

Domácí kopyto


Když se v divočině narodí hříbě, musí být téměř okamžitě schopné držet krok se stádem a kopyta rostou velice rychle, aby takovým nárokům vyhověla. To je důvod, proč kopyta domácích hříbat jsou za velice krátkou dobu tak dlouhá. Většina lidí si s tím nedělá starosti, ale nemůžu zde dostatečně zdůraznit, jak důležité je udržovat kopyta hříbat ve správném tvaru. Vypozoroval jsem, že stačí pár dní na to aby se hříběcí kopyta stala opravdu patologickými v porovnání s přirozeným kopytem a je potřeba se vážně zamyslet nad rannou péčí o kopyta hříbat. Když patky narostou vysoké, kopytní kost stojí na svém ostré, špičaté špici, místo aby byl její spodní okraj rovnoběžný (nebo téměř rovnoběžný) se zemí, jak příroda zamýšlela. To nepřirozeně stresuje bílou čáru a kost začne klesat níže v kopytním pouzdře a rotuje pryč od kopytní stěny. Také pokud patky zůstávají nízké, ale špička naroste příliš dlouhá, vytvořená dlouhá páka táhne stěnu nahoru a pryč od kosti pokaždé, když se kopyto překlopí. Obě varianty znamenají, že hříbě začalo svůj život s nedokonalým připojením kopytní stěny a zvláštní je, že takto to bude až do konce jeho života. Tohle je tak obvyklé u domácích koní, že jakmile se to naučíte rozeznat a upravovat, budete na dobré cestě k nápravě většiny kopytních potíží.
Mluvíme o "rotaci kopytní kosti", ale už jen tento pouhý název zabrání většině podkovářů ve schopnosti ji opravit nebo si vůbec uvědomit, že to lze opravit. Ten termín naznačuje, že kost zkouší někam jít, když ve skutečnosti je přesně tam kde má být, na konci kostry. Ve skutečnosti je to kopyto, které se posunulo ze své správné pozice kolem kosti. V běžném rozhovoru používám spíše termín "separace kopyta", protože slovo "rotace" paralyzuje majitele koní strachem. Většina lidí si spojuje rotaci kopytní kosti jen s chronickou laminitidou, ale ve skutečnsoti je velice běžná u našich "zdravých" domácích koní. Teorie, že rotace je způsobena hlubokým ohýbačem, tahajícím kopytní kost z jejího místa vedl lidi k tomu, aby dělali přesný opak toho, než co je potřeba udělat. Při pokusech zastavit nebo zvrátit tuto rotaci byla použita všemožná zařízení, ale důvod proč nefungují je proto, že se jednoduše snaží dosáhnout nemožného. Jakmile je narušena celistvost bílé čáry, jediným způsobem jak to opravit, je nechat narůst nové kopyto, které je dobře spojeno s kostí. Dosáhneme toho jednoduše tak, že rozpoznáme a odstraníme síly, které tahají kopyto pryč.
Kopytní kost je zhruba stejného tvaru jako miniaturní kopyto. Příroda chtěla aby její spodní strana byla zhruba rovnoběžná se zemí. Když je ve své přirozené pozici, síly při nárazu jsou rozloženy rovnoměrně, na celý její povrch. Když jsou patky vysoké, kopytní kost je tak postavena na špičku. Klín vytvořený špičkou každým krokem trhá bílou čáru a separuje stěnu od kopytní kosti. Kopytní kost neustále klesá v kopytním pouzdru níže.
Další síla, způsobující rotaci, je dlouhá špička. Jakmile je špička vpředu příliš dlouhá a tudíž vytažena ze své přirozené pozice, síly působící vzhůru od země také trhají bílou čáru. Vysoké patky a dlouhé špice spolupracují na neustálém odtrhávání kopyta z jeho správného místa tak rychle, jak rychle kopyto stačí vyrůstat.



Když se podíváme na kopyto zboku, podívejte se na horní cca 1,5 cm dlouhou kopytní stěnu u korunky. Jestliže je nahoře strmější úhel než na zbytku kopyta, buďte si jisti, že kopyto je separované. Tato nově narostlá kopytní stěna ukazuje přirozený úhel kopyta a to je to, na čem musíme začít stavět.
Upravoval jsem kopyta koní v celé zemi, od bažinatých krajin až k poušti a všude je to stejné. Rotaci kopytní kosti, považuje většina praktických veterinářů a majitelů koní, za spojenou pouze se schvácením. Ve skutečnosti je rotace tak obvyklá, že je nemožné oddělit výuku způsobu, jak uzdravit případ chronického schvácení, od jednoduše vytvoření zdravého bosého koně s přirozenými kopyty. To protože nízká nebo zrotovaná pozice kopytní kosti (tudíž ploché kopyto) je téměř vždy ta stejná věc, která způsobuje, že kůň potřebuje podkovy. Naštěstí je tohle lehké napravit. Průřez kopytem není nutný ke zjištění pozice kopytní kosti. Trénované oko se naučí "vidět" kopytní kost uvnitř kopyta a to je velmi důležité k pomoci koni růst jeho přirozené kopyto. Škára spojující kopytní stěnu s kopytní kostí je podobná kusu dobré látky v tom, že může být velice pevná až do doby, než je udělán první řez. Pak se může snadno roztrhnout. Jakmile je bílá čára oslabená separací může se dále trhat, přinejmenším do té doby, než je příčina separace odhalena a odstraněna. Toto trhání je konstantním zdrojem bolesti. Čím více se bílá čára trhá, tím více klesá kopytní kost. To způsobuje dokonce ještě více problémů, protože když kopytní kost ztratí svoji podporu uvnitř kopytního pouzdra, kůň má "plochá kopyta" a bez ochrany kopyt nemůže chodit.
Kůň v divočině překonával 20 mil denně, chozením si přirozenou konkávnost vyrobil sám, ale u domestikovaných koní se tohle vyskytne jen zřídka...
Problém je, že naši koně to mají příliš jednoduché a to je důvod, proč jim musíme kopyta upravovat. Cílem přirozené péče o kopyta je ošálit kopyto aby si myslelo, že žije na mnohem horším terénu než ve skutečnosti. Když má zanedbávané kopyto sukně, je oštípané a láme se, je to pouze jeho pokus se adaptovat na terén a životní styl. Koně také obvykle zůstávají zdraví, tak dlouho než se změní způsob jejich života a využívání. Problémy začínají ve chvíli, kdy je chceme jezdit nebo s nimi jinak pracovat na drsnějším terénu, než na jaký jsou jejich kopyta adaptovaná. Byli bychom přinejmenším krutí, kdybychom toto dělali bez ochrany kopyt.
"Ošálení" kopyta, aby se adaptovalo na terén na kterém jezdíme spíše, než na terén ve kterém žije, je tak trochu kousek magie a o tom je celá přirozená péče o kopyta. Jakmile začneme udržovat správný přirozený trim, příkřejší část kopyta pod korunkou bude pokračovat v růstu, v rovné linii, až k zemi. Růst pokračuje a kopytní kost bude zvednuta výše. Konkávnost chodidla se vytvoří tím, jak se kost zvedne výše od země a kůň začne být každý den lepší. Stálé trimování aktivuje růst, ztluštění a ztvrdnutí stejně jako hodně chození. Tohle je způsob jak upravujeme domácí kopyta směrem k divokému modelu.
Mockrát jsem byl zavolaný veterinářem k případu schvácení, jen abych se podíval kolem a zaznamenal více rotací kopytních kostí u "zdravých" koní než u "nově zchváceného". Nikdy jsem neviděl nebo neslyšel o dalším problému u dobře menežovaného koně, který se plně zotavil z rotace díky přirozené úpravě kopyt, dokonce ani jednou ne. Je čas, aby celý koňský svět povstal a všiml si toho.

Přirozená péče o kopyta funguje velice dobře u všech plemen. Ovšemže jsou zde rozdíly mezi plemeny, ale při dodržování stejných parametrů při úpravě, které tady nastíním a při snaze vždy mířit směrem k modelu divokého kopyta, vytvoříme to nejlepší kopyto pro každé jednotlivé plemeno, dokonce i když se výsledek může lehce lišit od plemena k plemeni.
Měl bych zde poukázat, že těžcí/chladnokrevní koně zvláště dobře reagují na přirozenou péči o kopyta. Jejich chodidla zůstávají trochu plošší než u menších plemen, ale chůzi bez podkov zvládají velice dobře, pokud jsou trimováni přirozeně a žijí ve správných podmínkách. Jejich trápením jsou praskající kopyta, protože většina majitelů zanedbává úpravy kvůli ceně kování. Ale takhle to být nemusí.

Dokud jste nejeli na bosém Tenesijském mimochodníkovi s přirozeně zformovanými bosými kopyty tak nevíte co to je hladká jízda. Slyšel jsem majitele Missourských klusáků a Paso Fino přísahat tu samou věc. Všichni si krásně udržují své chody a pohybují se s maximální účinností.

Jsem přesvědčený že bych dokázal, aby závodní kůň běžel rychleji a mohl bych ho samozřejmě udržet delší dobu zdravým, ale zatím se mi tato příležitost výhýbá. Zdá se, že je pořád opravuji po skončení závodní kariéry než před ní, ale plnokrevníci si bosí vedou velice dobře a jsou obvzláště rádi, když je zbavíme jejich podsunutých patek. Závodní kůň, vychovaný s přirozenými kopyty, by byl skvělý obrázek. Viděl jsem jak přirozená péče o kopyta přidala rychlost, výdrž, hbitost a dlouhověkost každému plemeni pod sluncem. Bosé kopyto u barelového koně v blátě zlepší trakci neuvěřitelně. Dokud se bude běhat po kopytech, tak budoucnost v rychlostních discíplínách definitivně leží v přírodě. Počkejte a uvidíte.
Byl bych pro přirozenou péči o kopyta, i kdyby to znamenalo změnit standardy soutěží. Jak jsem řekl dříve, cítím, že poškozování koně ke zlepšení jeho výkonu je špatné a koně s bosými, přirozenými kopyty jsou na tom mnohem lépe. Nejlepší na tom je, že kvůli tomu nemusíme nic obětovat. Když správně trimujeme a poskytneme dobré životní podmínky, bosé kopyto funguje lépe než okované. Důvody jsou jednoduché. Přidaná cirkulace umožní koni lépe cítit zem, jak chtěla příroda a kůň je tedy mnohem jistější a méně náchylný ke zranění. Přirozené kopyto je hluboce konkávní, ale neucpává se špínou, takže pokaždé, když se natáhne k dalšímu kroku je čisté jako lžíce připravená ke kopání. Krátké kopyto a chybějící délka podkovy navíc dovolují hladké přirozené překlopení, které je mnohem méně stresující než cokoli, co můžete dosáhnout kováním. Bez podkovy je nutné absorbovat méně šoku. Takže i namáhání nohou a zad je mnohem menší a odolnost je větší, i když je přidaná váha jezdce. Nezkouším vám nic prodat. Už tuhle knížku máte! Viděl jsem pokroky tisíců koní a prostě jen říkám pravdu. První hráč v každé oblasti soutěžení bude ve výhodě až tohle zjistí a to až do té doby, dokud na to nepřijdou všichni. Potom všechny výhody budou na straně koně.


Podle překladu knihy PETE RAMEYHO
od Jany Skleničkové upravil Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia