Kapitola 1

Náš model: přirozené kopyto


Nemůžu dostatečně zdůraznit, jak je důležité, aby si každý, kdo upravuje kopyta, prostudoval výzkum divokého koně od Jaime Jacksona. V této kapitole k tomu přičichneme. Koně byli zrozeni, aby cestovali 30 nebo i více km každý den po hrubém, různorodém terénu. Neustálé dupání modeluje jejich kopyta do krátkého, jako kámen tvrdého kusu dokonalosti, která by potěšila jakéhokoli podkováře, veterináře nebo majitele koně. Toto přirozené kopyto je záměr přírody a to musí být náš model. Naviculární syndrom, zchvácení, nemoc bílé čáry, praskliny, vyrážky, kopytní sukně a většina dalších kopytních onemocnění se téměř nikdy nevyskytují u divokých koní, zatímco u domácích koní nás bude trápit třeba i několik takovýchto problémů. Způsob, jakým se zbavíme těchto problémů je na první pohled docela prostý. Napodobíme divoká kopyta nejvíce, jak je to možné, vytrvalým trimováním.
A pokusíme se poskytnout koním přirozenější potravu a způsob života.
Jeden příklad je kůň appaloosa, který dnes může být ježděn na jakémkoli terénu. Pro obživu pracuje v drsné horské zemi a jeho kopyta jsou lehce upravována každé 4 týdny. Je rychlý, hbitý, jistý a vždy připraven vyrazit. Dostali jsme ho minulý rok, protože jeho nohy byly zničeny životem na pastvině, bez jakékoli úpravy kopyt. Kopyta měla sukně a trhliny ke korunkám a nebylo je možné okovat, protože kopytní kost byla níž, než jakákoli část kopytní stěny. Dnes jsou jeho kopyta odolná a zdravá. Tohle je náš cíl u každého kopyta.
Přemýšlejte o tomhle: příroda by nevytvořila toto mimořádné zvíře a potom mu nedala nic na spodek jeho nohy, co by se nemělo dotýkat země! Střel, chodidlo a rozpěrky, stejně jako kopytní stěna jsou navrženy tak, aby vydržely náraz a nepřetržitý kontakt s drsným terénem.


První krok je vědět, co je přirozené. Díváme se stále na kopyta, která jsou poškozovaná domestikací. Potřebujeme jiný pohled na to, co funguje u koní nejlépe. Kopyta by měla být krátká, se stěnou, která jen málo přesahuje nebo vůbec nepřesahuje chodidlo. Patky by měly být nízké. Chodidlo by mělo být konkávní (vyduté) a střel by měl být jako surová kůže. Rozpěrky by se měly postupně snižovat směrem k širokému střelu a celé kopyto by mělo být bez trhlin, sukní a naštípnutí. V kopytě by neměly být hluboké, hnilobně zapáchající rýhy a celý spodek kopyta by měl být tuhý a tvrdý.
Zní to skvěle a většina lidí by souhlasila s tím, že to je ideální kopyto.
Ta chyba, kterou lidé dělají je, že si myslí, že jsme "vyšlechtili koně bez odolných kopyt". Nic by nemohlo být dále od pravdy. Kopyta jsou jen zhýčkaná neaktivitou, ubohými životními podmínkami, měkkou podestýlkou, špatnou dietou a špatným menežováním. Skoro každé domácí kopyto může být přetvořeno do toho, co je považováno za "geneticky perfektní". Ukážu vám jak.


Kopyto divokého koně

Na těchto stranách http://www.tribeequus.com/wildfeet.html jsou fotografie skutečného kopyta divokého koně. Nikdy nebylo žádným způsobem trimováno nebo nějak změněno člověkem. Klisna byla zdravá, ale vůbec se nedokázala vyrovnat se zajetím a byla uspána. Tohle je kopyto, s jakým se rodí každý kůň, aby ho nosil a bude to náš cíl, ke kterému budeme postupně upravovat naše kopyta.
To je náš vzor. Čím více jsem zvládl se mu přiblížit, tím zdravějším a schopnějším se stal kůň. Prostudujte si pozorně tyto fotografie, dokud se vám nevypálí do mozku. Tohle je to, co je pro koně opravdu správné. Jestliže se vám kopyta na fotografiích zdají z počátku divná, můžete si být jisti, že je to protože jste zvyklí dívat se na velice nepřirozená kopyta, která jsou tak bídně nemocná, že musí být chráněná od kontaktu se zemí jen proto, aby mohla vykonávat práci, pro kterou byla stvořena.
Pamatujte ale, že každé kopyto je osobité a nemůžeme se snažit mu vnutit ideální tvar. Dokonce i u divokých koní, každé kopyto má svou vlastní individualitu, ale obecně je krátké, zdravé a konkávní (vyduté). Všimněte si širokého střelu a jak je plochý a pevný. Patkové cibule jsou stejně tak zpevněné a jsou téměř hladce spojené se střelem.
Dále si všimněte dokonalé přímosti/rovnosti kopytní stěny. Není zde žádné rozšíření (sukně). To je umělecká práce a zázrak přírody. Většina kopyt divokých koní ve špici měří 6,7 až 9 cm, dokonce i u 500 kg hřebce. Zvláště si všimněte konkávnosti (miskového tvaru) kopyta . Je důležité, abyste si toto dokázali vybavit, protože je to velice důležité pro trimování. Konkávnost se prostírá od střelu až ke kopytní stěně. Stěna přečnívá chodidlo pouze nepatrně a nikdy není delší. Stěna by neměla být přinucema, aby byla plochá tak, jako když je upravována pro podkovu, ale mělo by jí být dovoleno vytvořit klenbu ve čtvrtích, stejně jako je oblouk na našich vlastních nohách. To je přirozené a naši koně se nám to snaží dokázat pokaždé, když jsou jejich kopyta ponechána dlouhou dobu bez úpravy.



Čtvrtě jsou první místo, které se vyláme. Podkovaní koně si vyvinou velice tenké stěny ve čtvrtích, protože kopyto je deformováno nepřirozeným trimem kdy kopyto je upraveno do roviny s podkovou. Kopytní pouzdro se ve čtvrtích vytlačí a zdeformuje korunku. Tam potom roste stěna slabší. Je to adaptační proces který normálně u bosého koně umožní odstranit přebytečnou kopytní stěnu, která by se rychleji obrousila. Podkova tomu ale zabrání. Jakmile se u domácího koně začne s přirozenou úpravou kopyt, začne okamžitě produkovat silnější kopytní stěnu. Bude tak silná ve čtvrtích, jako je v patkách nebo špičce, zrovna jako u divokého kopyta.

Z divokých kopyt můžeme získat hory informací. Prostudujte nádherně zaoblené okraje kopytní stěny. Oblina se táhne kolem celého kopyta a je důležitou součástí přirozené péče o kopyta. Jen pár lidí si uvědomuje, že sama kopytní stěna balí hmotu do mozolu, stejně tak jako to dělá chodidlo a střel. Udržování tohoto mustang rollu, jak to nazýváme, podporuje toto mozolnatění a brání vzniku trhlin a roztřepení. Představte si tohle: jestliže držíte násadu koštěte a začnete opakovaně bodat zaoblený konec do štěrku, můžete si snadno přestavit, že ten zaoblený tvar se bude stále udržovat, jak se násada bude opotřebovávat. Také si nejspíš můžete přestavit, že zaoblený konec bude nahuštěn do pevnějšího materiálu než zbytek násady. Zabralo by hodně času, kdybychom chtěli takovou násadu opotřebovat bodáním do země.
Teď si představte, že zlomíme zaoblený konec násady. Pokud budete do země bodat s prasklým a roztřepeným koncem, způsobí to pouze praskliny a roztřepení horší s každým úderem. Nebude trvat dlouho, než vám násada dojde. To přesně vysvětluje, jak důležitý je mustang roll u kopyt. V divočině se koně dostatečně pohybují po drsném terénu na to, aby si sami udržovali správný tvar. Jejich domácí bratři, kteří stojí celý den na měkké pastvině, budou potřebovat naši pomoc.
Podívejte se do vnitřku kopyta divokého koně na http://www.tribeequus.com/wildfeet.html. Děje se zde toho tolik, že nikdo na světě tomu úplně nerozumí. Prostudujte si tento průřez. Proč je kopytní stěna u tohoto kopyta strmější než kopytní kost? Jak může být kopyto tak krátké a stále mít zespodu tak hlubokou výduť a tlusté chodidlo? Jak mohou být patky tak nízké že v podstatě neexistují a přitom vazivový střel a střelka jsou tlustší, než u domácího kopyta? Je tato kopytní kost deformovaná, nebo je to normální a všechny kosti domácích koní, která jsme studovali, jsou deformované? Divocí koně mají průměrnou délku života víc než dvojnásobnou, oproti průměrnému domácímu koni a neznají zchvácení, neobjevuje se u nich naviculární syndrom ani mnoho z dalších problémů, které trápí domácí koně. Kypí zdravím a jsou velice agilní. Nemají problémy s parazity a zvládají to vše bez pomoci. To není jiný druh, o kterém mluvíme. To jsou uprchlí domácí koně a jejich potomci. Jakmile je divoký kůň přiveden do zajetí, všechny jeho výhody rychle mizí. Důvodem je domestikace.
Pro mě to nezní jako něco, co by měl svět koní ignorovat. Jestliže jsme tak skvělí, měli bychom být schopní poskytnout péči, která je dokonalejší, než když není žádná péče (v přírodě), je to tak? Jestliže čtete tuto knihu, pravděpodobně milujete koně zrovna tak jako já a já si myslím, že koni dlužíme trochu studia jeho přirozených zvyků. Vím, že existuje nekonečné množství odpovědí, čekajících na nás, až je objevíme. Už jsem viděl, co relativně malý počet studií kopyt divokých koní dokázal pro tisíce koní domácích, z nichž hodně bylo prohlášeno za nevyléčitelně chromé. Do výzkumu koně byla dána spousta dolarů, tak proč tak málo průzkumu bylo provedeno v jeho přirozeném prostředí? Když zoologická zahrada vezme zvíře z přírody, musí mu upravit obydlí a připravit dietu, která je co nejblížší té v jeho přirozeném prostředí. Většina majitelů koní nemá ani ponětí, co je přirozené pro koně. To by bylo nejrozumnější místo kde začít, nejen s jejich kopyty, ale také s dietou, cvičením, tréninkem a tak seznam pokračuje. (Jen pomyslete, jak daleko trénink koní postoupil v posledních letech, protože jen pár lidí nakouklo do přirozeného světa koní). Představte si, jaké výhody by naši koně mohli získat, kdyby se realizoval seriozní, vědecky kontrolovaný výzkum.
Mockrát jsem slyšel říkat, že divocí koně kypí zdravím jen proto, že jedině silný přežívá a slabá zvířata se rychle změní na žrádlo pro kojoty. To je jistě pravda a my umožníme přežít spoustě domestikovaných druhů, které by příroda dávno nechala v divočině vyhynout, ale já myslím na tohle: Jestliže příroda eliminuje všechny koně se špatnými kopyty, tak kdo potom z divokých koní zůstane? Ano, správně, ti s dobrými kopyty. To je přesně ten důvod, proč musíme studovat tato kopyta, abychom se naučili co je opravdu správné pro koně a jakým způsobem musíme upravovat poškozené kopyto.


Podle překladu knihy PETE RAMEYHO
od Jany Skleničkové upravil Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia