Podotrochleóza – (podotrochlóza) – navikulární syndrom


O co jde?

Diagnóza podotrochlóza by si zasloužil rozdělit na 2 termíny. Navrhuji toto:
1. artróza kopytního kloubu (kloubní spojeni mezi P2/P3 a střelkovou kosti).
2. blíže nespecifikovaná bolest v patkách.


Zatím co to první je skutečně neléčitelné, to druhé je možné vyléčit sundáním podkovy a speciální úpravou kopyta.


Kostnatěni kopytních chrupavek je separátní problém.


Podotrochlóza je jiný vyraz pro navikulárni syndrom. Navikula = kost střelková, syndrom proto, že se neví přesně co bolestivost způsobuje. Protože střelková kost není inervovaná, nebolí. Jde o citlivost okolních měkkých struktur.
Podotrochlóza je starší vyraz, který je složen ze slov "podo" a "trochlea". Trochlea jsou žlábky a při podotrochlóze jsou průvodním jevem na střelkové kosti - říká se jim i lízátka.
Na základě těchto a klinické bolestivosti se diagnozuje podotrochlóza.
Tento klinicky úkaz je vodítkem, ale tahle lízátka mají i někteří koně nekulhaví.
Ta lízátka mohou mít různou velikost. Malá lízátka nic neznamenají, velká lízátka jsou spojována s kulhavostí. Počítá se, že to jsou jakési náhradní cesty, které si vytvořilo krevní řečiště při dlouhotrvajícím zánětu v okolí střelkové kosti.
Není ani jasné, zda-li se jedná skutečně jen o zánět. Vyraz "nehnisavý zánět" je sice protimluv, ale vystihuje to podstatu problému. Protizánětlivé léky fungují jen v některých případech.


Podotrochlózou u nás označují veterináři celý soubor asi šesti poškození projevující se bolestivostí kopyta v oblasti střelkové kosti a kopytního kloubu.
Zhruba se může jednat o poškození postranních vazů, poškození šlach a úponů hlubokého ohybače, zánět burzy, poškození kopytního kloubu. Zkostnatělé výrůstky na kostech vzniklé po zánětech.
Nebo i několik těchto problémů, které se vzájemně ovlivňují.


V současné době se podstatně změnily názory na to, co je vlastně podotrochlóza. Rentgenologicky obraz tzv. "lízátek" na střelkové kosti není přesvědčivým důkazem a kulhavost může mít mnoho příčin. Přičemž dobrá zpráva je, že sundání podkov, mechanicky korektní trim, pohyb a čas může tyto problémy vyřešit když nejde o artrotické změny kloubu. Špatná zpráva je, že dlouhodobá podotrochlóza, (a řekněme raději po anglicku navikulární syndrom), v pokročilém stádiu se týká stavu naproste destrukce chrupavky všude v okolí střelkové kosti. Takže střelková kost je již erudovaná jen na jakýsi zbytek. Ta kost sice není inervovaná, ale je kolem ní hodně měkkých tkání (cévy, šlachy, vazivo, burza), které tento degenerativní stav také postihne. Nevím, zda-li je i tento stav opravitelný. Asi zaleží na stupni degenerace - neb tam, kde není už kostní hmota a nebo povrch kosti tvoří dráždící výstupky, tam už bývá situace terminální.


A co s tím?

MVDr. Strasser tvrdí, že podotrochlóza neartritického původu není nic jiného, než dlouhodobé otlačení místa pod střelkovou kostí přerostlými rozpěrkami, nad nimiž je velmi tenká chodidlová rohovina. Dispozice pro vznik tohoto onemocnění jsou u kopyt úzkých v patkách. Periodicky dochází k chronickému zánětu škáry a měkkých struktur mezi rozpěrkou a střelkovou kostí.
Vyléčení podotrochlózy v závislosti na stupni poškození a podmínkách chovu trvá několik týdnů až roků. K tomu je však zapotřebí krátký trim, úplné odstranění rozpěrek, vyváženost kopyta a samozřejmě pohyb. Ten kůň může zpočátku značně kulhat.


Zkusím vám vysvětlit rozdíl mezi tradičním přístupem podkovářů a metodou bosého trimu, alespoň v principu (protože v detailech se každý podkovář liší), tak jak ho chápu já.


Klasický přístup je takový: Zvedne se patka, případně se ještě může chránit a fixovat zámkovou podkovou, přičemž úprava kopyta zůstane stejná. Tohle podkování způsobí to, že se váha koně přenese více na špici kopyta, postižená patková část se trvale odlehčí a její pohyb se omezí. Tím se situace stabilizuje, nebo alespoň průběh zpomalí, v závislosti na závažnosti problémů. Omezení kopytního mechanizmu omezí prokrvení a tím i sníží citlivost kopyta. Při případných problémech se používají protizánětlivá léčiva a když i tato úprava přestane být účinná, následuje neuroktomie – vytnutí části nervu a tím úplné znecitlivění kopyta.


Metoda léčbou pomocí bosého trimu je založena na obráceném postupu.
Radikálně se sníží patky na minimální délku a odstraní rozpěrky. Kůň musí mít maximální možnost pohybu alespoň 16 hodin denně s ohledem na bolestivost jeho předchozího poškození.
Z počátku se může jeho stav i zhoršit. Úpravou kopyta se odstraní nadměrný tlak na oblast střelkové kosti. Kůň začne chodit více po měkkém střelu a tím nahradí tlak pevných rozpěrek za střídavý (každý krok stlačení a uvolnění) tlak měkkého vazivového střelu. Tato stimulace umožní lepší prokrvení kopyta a postupnou regeneraci, zbytnění patkových kopytních struktur a obnovu přirozené funkce kopyta. Na rozdíl od předchozí metody, kdy jsou výsledky patrné ihned, tenhle proces trvá dlouhou dobu. Vyžaduje stimulaci pohybem a to ne hodinu denně, kdy má člověk čas, ale dlouhodobý pomalejší pohyb, jako je to pro koně přirozené v přírodě, a zároveň udržování tvaru kopyta, kdy se musí pravidelně zkracovat rohovina která dorůstá velmi rychle.
Teď k tomu jak často upravovat takové kopyto.
Záleží na rychlosti růstu rohoviny, ale po zkušenostech považuji za optimální každé 3 týdny.


Pro jakou metodu a kdy se rozhodnete záleží na vás. Musíte uvážit hlavně možnost pohybu koně v zimních měsících a časem zhoršující se stav kopyta.


Co se skutečné artrózy týče, tam pomůže někdy už jen zkrácení překlopu kopyta a pružné podložky pod podkovu. Naštěstí ale ty skutečné artrózy jsou v menšině.

Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia