Protiklad všemu co slyšíme od zastánců komerčního

kopytářství a tradičního podkovářství


Fascinující ke studiu, hlavně z pohledu přizpůsobení se koní v přirozeným prostředí, jsou divoké koně z ostrova Shackleford v severní Karolině. Bližší studium jejich kopyt mě vedlo k fascinujícímu a překvapujícímu závěru - závěru, který je opakem mnoha obecně akceptovaných přestav o koňských kopytech.

Shacklefordští koně žijí většinu života na pláži. Celý svůj život žijí na malém ostrově na březích severní karoliny. Terén, ve kterém se pohybují, je měkký, složený převážně z měkkého vlhkého pobřežního písku. Množství koní také tráví celé dni stáním v mořské vodě.

Nepohybují se na velkém prostranství, raděj se zdržují na menší ploše. Celý jejich život se jim o kopyta nikdo nestará. Nikdy nebyli podkovaní a nikdy je nikdo nestrouhal. Proto reprezentují pravá přírodní kopyta. To jsou kopyta která jsou čistě výsledkem kontaktu koní s jejich životním prostředím, bez zásahu člověka. S těmito přirozenými kopyty shacklefordští koně přežívají celý svůj život. Vládní biologové odpovědní za ostrov hlásí, že problémy s kopyty a kulháním jsou tady velice vzácné.

Obrázek ukazuje spodní stranu kopyta shacklefordského koně.


Ukazoval jsem detail tohoto obrázku v prezentaci na různých koňských výstavách po celé severovýchodní části USA. Po shlédnutí tohoto obrázku všichni lidi bez výjimky lomili rukama a říkali něco jako: "To je tak smutný! Jak někdo může nechat koně dospět do takového stavu. Nechci vidět jak ten nebohý kůň musí chodit." Tohle kopyto je na míle vzdálené od toho, jak si většina lidí představuje zdravé, dobře funkční kopyto. A proto, když jsem jim řekl, že je to přirozené, normální a plně funkční kopyto provázející koně celým jeho životem, bylo pro ně tak těžké uvěřit tomu co říkám, koukali na mě jako na blázna.

Vezměte v úvahu vlastnosti takových kopyt. Mustangové z amerických stepí prakticky nemají žádnou kopytní stěnu přesahující část chodidla, naproti tomu shacklefordští koně mají hodně přesahující kopytní stěny. To stejné se týká oblasti patek. Směrují dolů a kroutí se dovnitř, něco co se podle tradičních měřítek považuje za špatné. Stejně hodnotíme střel. Není to velký, statný střel, jaký je vidět u mustangů.

Jak tohle kopyto funguje? Můžeme si vytvořit hrubou představu na základě otisků. Terén, na kterém shacklefordští koně žijí, je měkký, pozůstává buď z písku, nebo měkkého mořského podloží. Není tam tvrdý, hrubý, skalnatý terén na obroušení kopyt. Přesto přebytek kopytní stěny nezpůsobuje problém, protože terén je poddajný. Nadměrná délka kopyt nebrání funkci kopyt. U mustangů tvrdý, hrubý terén odstraňuje nadbytečnou rohovinu, ale u shacklefordských koní se přerostlá stěna pouze zaboří do poddajného terénu. Místo překlopu, které se prodlužuje při dlouhých špičkách na tvrdém terénu, se neprodlužuje u shacklefodských koní, protože se přerostlé kopyto zaboří do terénu. Jak se blíží okamžik překlopu (breakover), celá plocha prstu se překlápí zabořením do měkkého povrchu. Tohle je dobře vidět na fotce.

I když je kopytní stěna dlouhá, chodidlo má stále kontakt se zemí a nese váhu těla. Zatímco z fotky otisku to není hned zřejmé, když vidíte otisk osobně, je okamžitě zjevné, podle stlačeného písku pod chodidlem, že je chodidlo ve skutečnosti v kontaktu se zemí.

Ale co patky? Podrůstání a zkroucení patek koní v tomto prostředí není problém. Příroda záměrně navrhla kopyto tak, že patky podrůstají a deformují se, když terén není dostatečně hrubý na to, aby je obrousil. Podrůstaní a zkroucení je úplně normální u koní v tomto prostředí, protože při chůzi se přerostlá kopytní stěna zaboří a tak střel a rozpěrka můžou nést váhu koně. A to je přesně to, co se děje u shacklefodských koní.

Jedním z účelů střelek je tlumení nárazů v momentě, kdy se kopyto dotkne země a už mnoho bylo řečeno o velkých střelkách, které mají mustangové. Shacklefordští koně mají mnohem menší, méně robustní střelky.
Jejich střelky nemusí být stejně velké jako střelky koní, kteří cestují po tvrdém terénu, protože v měkké hlíně, bahně a písku není tolik otřesů jako v těžkém, nerovném terénu. Terén sám o sobě je poddajný a pomáhá zajistit tlumení nárazů. Co se naučíme od shacklefordských střelek je to, že pokud je necháme bez zásahu, střelky se přirozeně vyvinou, tak jak to koně potřebují.

Na rozdíl od mustangů, u kterých se rostoucí kopytní stěna obrousí tvrdým terénem, shacklefordské koňské kopyto není vystaveno tak extrémnímu opotřebení terénem. Ale přesto se kopyto neprodlužuje donekonečna. V případě, že délka dosáhne bodu, kdy se nedokáže udržet samo, tak se odlomí.

Doprovodný obrázek ukazuje kus kopyta, které se odlomilo. Bioložka odpovědná za ostrov mi řekla, že našla mnoho podobných kusů kopyta, které se odlomily. Také zdůraznila, že kopyta se neulomí rovnoměrně celý obvod najednou. Odlomí se jeden velký kus, pak se někdy později odlomí další kus. Tohle neilustruje jen mechanismus, kterým probíhá přírodní ošetřování kopyta koní v měkkém prostředí, ale má také vliv na naše předsudky o kopytní rovnováze. Někteří z těch, co se starají o kopyta, ať už standardně ošetřovaná nebo přírodně rostlá, uvádějí, že o kopytní rovnováze rozhoduje zdánlivě i milimetr. To ovšem platí pouze na pevném podkladu.

Mnozí lidé, kteří jsou ovlivnění domnělým ideálem kopyt mustangů, říkají, že jediné přirozené a zdravé prostředí pro kopyta koní je středně suché prostředí s pevným povrchem. Nicméně shacklefordští koně nám dokazují, že to není pravda.
Další překvapivý fakt ohledně kopyt shacklefordských koní je, že zůstávají mokrá po většinu času. Jejich kopyta jsou zřídkakdy suchá. Ještě víc je překvapivé, že množství těchto koní stráví hodiny denně stáním v mořské vodě. To je obrovský rozdíl oproti kopytům mustangů. Ale přesto kopyta shacklefordských koní se nejenom přizpůsobila mokrému prostředí, ona se přizpůsobila i stání v mořské vodě. Tohle by mělo pomoci zbavit se obav mnoha chovatelů, kteří chovají své koně v relativně mokrém prostředí. (Poznámka překladatele - je podstatný rozdíl mezi čistou mořskou vodou a směsí vody moči bláta a trusu.)

Co to všechno znamená? Takže ze studia kopyt shacklefordských koní jsme se naučili, že kopyta jsou interaktivní částí nejenom koně ale i prostředí. Funkce kopyt netkví pouze ve funkci kopyta samotného, ale i v prostředí a je důležité mít na paměti, že životní prostředí jsou různá. Důležitou věcí v souvislosti s funkcí kopyt je, že kopyta nemusí mít přesný vzhled a přesný model. Když je tohle pochopeno, je jasné, že kopyta jsou jenom odrazem prostředí ve funkci vnitřních části kopyt. Zde je ještě musí udělat jeden důležitý závěr. Příroda, samostatně působící, je plně schopná zabezpečit udržování kopyt takových, jaké je koně potřebují. Kopyta jsou bodem kontaktu mezi koněm a prostředím. Souhra sil přicházejících směrem shora od koně ke kopytu a sil odrážejících se zpátky nahoru do kopyta z prostředí zkombinuje tvar kopyt do jakékoliv formy, kterou kůň v daném prostředí potřebuje. Tvar, který zabezpečuje zdravou funkci kopyta v jednom prostředí, může překážet zdravé funkci kopyta v prostředí jiném. Geniální příroda to zařídila tak, že dává každému koni co potřebuje v jeho prostředí, všechno bez lidského přičinění. Kůň je úžasný příklad schopnosti přizpůsobit se a přežít.

Dříve jsem psal jak byli lidé šokováni, když viděli obrázek shackefordského kopyta v mé prezentaci o koních. Je to pochopitelné, pro ně je velice těžké uvěřit, že takové kopyto může doprovázet koně celým jeho životem ve zdraví. Proto hledíc na shackefordská kopyta, která jsou plně přírodní a která se tak liší od populární koncepce přirozeného kopyta, zlomila se má předpojatost o tom, co je zdravé kopyto.

Bohužel, mnoho lidí tomu nevěří, protože je to opak všeho, co slýcháme od komerčního průmyslu ošetřování kopyt. Ale hlavní větve podniků zabývajících se péčí o kopyta a ošetřujících standardně, nebo ošetřujících principem přirozené starostlivosti o kopyta, mají tendenci izolovat svůj zájem jenom na kopyto samotné. Obě větve vidí kopyto jako více či méně nezávislou entitu, ve které vidí jednotlivé jeho části určují funkci kopyta. Obě tudíž soustředí svou pozornost na to, jaký by měl být tvar kopyta, aby maximalizoval kopytní funkčnost. Proto v knihách o podkovářství najdeme obrázky údajných příkladů výborně okovaného kopyta a v knihách o přirozené péči o kopyta obrázky příkladných "přirozených" kopyt. Ve většině případů se soustředí na tvar kopyta, jinými slovy jak vypadá. Nicméně shackefordští koně dokazují, že tvar kopyta potřebuje k dosažení správné kopytní funkce ve velké míře vliv prostředí, tvar kopyta víc závisí na prostředí než se obecně míní.
Když jsem konečně přišel na tuto pravdu, ukázalo to dvě věci, které jsem vysledoval při ošetřování kopyt.
Za prvé, zatímco komerční "přirozený" přístup ke kopytům produkuje spousty tvrzení o překrásném výsledku různých "přirozených trimů", majitelé, kteří v součastné praxi své koně vystavují tomuto trendu, nacházejí kopyta svých koní většinou nevhodně upravená pro jejich koně. Citlivá nebo otlačená. Jinými slovy, sliby se v dnešní praxi zřídka zhmotňují. Za druhé, všiml jsem si, že nezáleží na tom, jak tvrdě se kopytář pokouší vnutit koňským kopytům "přirozený kopytní" vzor. Kopyta koní, kteří žijí v měkkém prostředí, by okamžitě vybočila ze vzoru. Proč, divil jsem se, mnohá kopyta koní ihned začnou růst jinak, když je člověk přestane ořezávat do "přirozeného" tvaru?
Odpověď nebyla ta, že kopyta byla deformovaná a rostla bez kontroly. Odpověď samozřejmě byla, že komerční koncepce přirozeného kopyta vychází z mustangů, kteří žijí v úplně odlišném prostředí než většina domestikovaných koní. Nutit kopyta těchto domestikovaných koní, aby vypadala jako kopyta mustangů, má za následek kopyta totálně nevhodná pro dané prostředí. Příroda se to samozřejmě okamžitě snaží napravit.
Pro majitele domestikovaných koní nastává otázka: Kdo je víc schopný určit přesný tvar kopyta daného koně v daném prostředí - příroda nebo člověk? Za roky, co jsem se snažil mít otevřenou mysl a ne bezvýhradně akceptovat konvenční pohled na koňské kopyta, získal jsem stále větší přesvědčení že příroda ví víc než lidi. Můžeme tedy předpokládat, že náš předjímaný názor o tom, jak mají kopyta vypadat, stojí v cestě přírodě, která dává domestikovaným koním opravdová přirozená kopyta skutečně adaptovaná na prostředí, a skutečně zdravá po dobu života koně? Můžeme zvážit to, že když strouháme koně, můžeme při strouhání odstranit to, o čem příroda ví, že tam má být?
Je tady vskutku něco k zamyšlení!!!
(Poznámka překladatele - Podmínkou pro dostatečný vliv prostředí na kopyta koní je dostatečný pohyb.)

Tim Ware, in Natural Horse Planet, číslo 12, rok 2008, str: 68-75

Další článek Tima Ware si můžete přečíst na:
http://www.horseperspective.com/natural_hoof_care.html

Přeložila MVDr.Lýdia Čačková, upravil Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia