Ošetřování kopyt domácích koní - korektury


Ošetřování kopyt z hlediska chovatele představuje především jejich pravidelnou kontrolu po vyjížďce a pravidelnou úpravu podkovářem. Při dostatečných znalostech chovatele a relativně zdravých kopytech bez podkov, je podle mě možné, aby úpravy kopyt svého koně prováděl sám chovatel a konzultoval s odborníky pouze neobvyklé změny na kopytech. Z počátku, když ještě nemá náležité praktické zkušenosti, je nutné aby pracoval pod dohledem zkušeného podkováře.
Na podkování je vždy třeba školený podkovář s praxí!!!
Chovatel by měl být schopen alespoň zhruba posoudit práci svého podkováře. Měl by mít představu kdy ho zavolat a jak by mělo kopyto vypadat.


Úpravy prováděné špatným způsobem, nebo v dlouhých termínech můžou způsobit vážné poškození stavu kopyt. Správné úpravy kopyt ale samy o sobě neznamenají zdravé kopyto.
Další důležitou věcí v péči o kopyta představuje management koně.
Především dostatek pohybu koně, krmení, povrch a hygiena boxů a výběhů.
Ani nejlepší podkovář nedokáže udržet koně zdravého, když kůň nemá pohyb, přejídá se, nebo stojí po spěnky zabořený v zahnojeném výběhu.


Budu se dál zabývat především úpravami kopyt.
Proč provádíme korektury kopyt a podkování? Ten důvod by měl být u těchto činností přesně opačný.
Korektury u bosých koní provádíme proto, že kopyto roste rychleji než se stačí opotřebovat.
Podkování provádíme proto, abychom zabránili nadměrnému opotřebení kopyt.
Oba druhy úprav kopyta se potom využívají ke korekci špatných postojů a pohybu končetin.
Naprostá většina koní není využívána na vrcholový sport nebo na těžkou práci, ale pouze rekreačně. Tito koně, když jsou zdraví a při vhodných životních podmínkách, nemusí být podkovaní bez ohledu na plemeno.


Korektura zdravého bosého kopyta podle chodidla

Rozhodně byste se sami neměli pouštět do korektur kopyt svého koně, když nemáte nikoho kdo by vám s tím pomohl a poradil. Začít pracovat jen podle návodu nebo příručky téměř vždy znamená dělat hrubé chyby. Lidé se zkušenostmi jistě také mohou chybovat, ale riziko že jejich korektury kopyt povedou ke zhoršení zdravotního stavu koně je mnohem menší.


Nejprve bych se zmínil o nástrojích k úpravám kopyt. Při pravidelných korekturách bychom měli vystačit se základní výbavou. To je kopytní háček na odstranění bláta a kamínků, nůž na kopyta na očištění chodidla a zkrácení rozpěrek a podkovářská rašple na zkrácení a zaoblení kopytní stěny pracovní rukavice a brousek na nůž.
Je řada výrobců nástrojů různé kvality a také každý kopytář má jiné požadavky na nástroje a preference vlastností.


Já používám podkovářský nůž kopytní DOUBLE S s očkem
http://www.materialpropodkovare.cz/index.php/Kopytni-noze.html

Kopytní nůž

A podkovářskou rašpli SAVE EDGE 350mm
http://www.materialpropodkovare.cz/index.php/Podkovarske-rasple.html

Podkovářská rašple

Při vlastních úpravách kopyt je možné se řídit mnoha hledisky, některá jsou opodstatněná, jiná jen domnělá nebo tradiční.
Měl jsem potřebu pro sebe vytvořit si co nejjednodušší a při tom funkční systém, čím se řídit při úpravách kopyt.
Příliš mnoho, často protichůdných hledisek, které je možné brát v úvahu při korekturách kopyt, je často skličující.


Vycházel jsem z rozšířené teorie, že kopytní pouzdro by mělo kopírovat tvarem kopytní kost.
Tvar kopytní kosti je většinou nejlépe rozpoznatelný podle chodidla. (Až na kopyta schvácená, nebo velmi opotřebovaná.) Proto se při úpravách kopyt řídím především tvarem očištěného chodidla!


Kopytní kost zadního kopyta

Kopytní kost zadního kopyta


Savoldiho odhalení pravého chodidla   Savoldiho odhalení pravého chodidla

Savoldiho odhalení pravého chodidla


Začínáme posouzením kopyta z vnější strany.


Toto kopyto je rovnoměrné, překlápí rovně přes střed špice a po stranní části špice mají stěnu přerostlou, prohnutou do sukně a vytlačenou do korunky. Na obrázku vpravo u korunky je malé poškození stěny po úderu do korunky.


Při pohledu z profilu jsou kopytní úhly docela v pořádku, špice svírá se zemí cca 48° korunka asi 29° . Patky jsou přerostlé, ale výrazně nemění úhly kopyta, protože jsou podsazené pod kopyto. Všimněte si přirozeně zaobleného nosného okraje stěny.


Kopyto má výrazně přerostlé rozpěrky, které se překlápějí přes chodidlo a utlačují ho.


Nejprve očistíme kopytním nožem chodidlo. Na fotce je očištěná pouze polovina chodidla. Je třeba sledovat strukturu rohoviny. Stará zvětralá rohovina, kterou je třeba odstranit je popraskaná zrnité struktury a někdy se odlupuje. Rozdíly jde lépe rozeznat a starou rohovinu odstranit u kopyt které mají vyšší vlhkost. Zdravá rohovina je bez prasklin, na první pohled jednolitá, u barevných kopyt s výraznějšími rozdíly v pigmentaci.


Očistíme celé chodidlo.


Zkrátíme rozpěrku zároveň s chodidlem.


A stejně i druhou rozpěrku. Hloubka obou postranních střelkových rýh by měla být přibližně stejná, pokud kůň nemá v těchto rýhách výraznou hnilobu.


Když chceme aby kůň měl lepší trakci například pro skákání a rozpěrky jsou rovné, můžeme je nechat o 2 mm vyšší než je chodidlo. Jako je to na fotce Pette Rameyho.


Potom zkrátíme stěnu obdobným způsobem na úroveň očištěného chodidla. Pro názornost je na fotce odstraněna jen polovina přerostlé stěny. Ve špičce stěna přerostlá nad úroveň chodidla není, tam se opotřebovala.


Tady už je zkrácená stěna po celém obvodu.


Očistíme a zkrátíme rohový střel. Po stranách odřízneme jen odlupující a převislé části na výšku ho zkrátíme tak, aby se pozvolna rovně zvedal od chodidla u hrotu střelu, až na úroveň výšky patek v patkové části.


Potom rašplí napříč položenou přes kopyto srovnáme nerovnosti po zkracování stěny.


Srovnáme obě patky přibližně na tejnou délku.


A když to chodidlo umožní, vytvoříme laterální klenbu. ( Zde mírně přehnaná, ale to záleží na tvaru chodidla. )


Ještě jednou překontrolujeme, zda je střel po finálním dorašplování stěny v patkách zároveň s patkami, aby nedocházelo k velkým tlakům na střelkový polštář a zároveň poskytoval střel oporu korunkovému kloubu při zatížení kopyta.


Nadzdvižení rohové střelky nad terén a následný propad měkkých struktur kopyta a tah za chrupavky v patkové části kopyta.


Stále ale máme z předu stěnu nerovnoměrnou.


Proto v přední části rašplí kolmo k zemi zeslabíme stěnu v místech kde je deformovaná a tím v těchto místech snížíme tlak na stěnu.


Aby byl tlak na stěnu vyrovnaný a kopyto co nejpřirozeněji vyvážené, řídíme se kroužky viditelnými na kopytní stěně.


Také je dobré odrašplovat prohnutou stěnu v dolní části kopyta, aby na ní nepůsobili přehnané síly které jí odtrhávají od chodidla a bílé čáry.


Při tom velkém rašplování ale nesmíme zapomenout, že stěna není jen vnější obal kopyta, ale má důležitou funkci v kopytním mechanizmu a je určena k nesení váhy. Proto by měla vnitřní část stěny i ve špičce zůstat v kontaktu se zemí. U kopyt strmějších nerašplujeme stěnu vůbec pokud není deformovaná. Jen zaoblíme ostré hrany.


Ve finále upravíme okraje chodidla tak, aby byla zachována klenutost chodidla a vnitřní část stěny byla nejvyšším místem nosného okraje kopyta.


Hezky to nakreslil opět Pette Ramey.


Doporučuji v případě že i po zkrácení kopyta zůstává v bílé čáře černá hmota rozložené rohoviny nebo zamačkané kamínky, vyčistit opatrně bílou čáru a z tenkých otvorů udělat otvory otevřené do kterých může vzduch a kamínky v nich nedrží. Zbytečně ale nedělat poškození hlubší než už je.


Když se s častým problémem nekvalitní bílé čáry setkáte, je dobré jí na závěr dezinfikovat.


Když máte kopyta upravená obdobným způsobem všechna čtyři, je dobré provést závěrečné posouzení.
Nechat koně předvést v kroku jak našlapuje a podívat se jestli párová kopyta jsou podobná a případně udělat ještě drobné korektury postoje kopyta.


Jak by kopyto mělo ve finále vypadat?

Jako vzor by měla podle mého názoru sloužit přirozeně opotřebená zdravá kopyta divokých koní. ( Ne každý divoký kůň má zdravá kopyta.)
Tady jsou kopyta živých mongolských "mustangů" v době odpočinku, které vyfotil Jamie Jackson.


Kopyto klisny koně převalského - Chrudimky, která uhynula ve Slatiňanech.


Řez kopytem mustanga - Tribe Equus a Pete Ramey



Více kopyt na http://www.hoofrehab.com/jaime.htm


Lepší představu o tvaru kopyt si lze také vytvořit z článku Marjorie Smith - Tvar kopyta.


Na co bychom se měli zaměřit, když chceme posoudit zda náš podkovář nebo kopytář upravuje kopyta správně.


Většina odborníků přes kopyta, i když ne všichni, se shodují v názoru, že kopytní pouzdro by mělo kopírovat kopytní kost a kopytní kost by měla být zavěšena na kopytní stěně.



Znaky správně upraveného zdravého kopyta jsou:

(Rozměry je třeba brát s ohledem na velikost kopyta)

  • Stěna ve špičce by měla svírat se zemí úhel 45° - 50°u předních a 55° - 60° u zadních kopyt.
  • Délka stěny ve špičce od korunky k zemi by měla být cca 8cm u malého až 9cm u velkého koně.
  • Váha koně by měla působit přibližně ve středu nosné plochy kopyta. (Nikoli těžiště sil působících na kopyto.)
  • Centrální čára protínající kopyto při pohledu na chodidlo středem střelky by měla rozdělovat kopyto na dvě téměř identické poloviny.
  • Při pohledu na kopyto z boku by měla korunková linie se zemí svírat úhel přibližně 30°.
  • Párová kopyta by měla být podobná.
  • Nosná plocha, která na rovném tvrdém povrchu první došlápne na zem (u zdravého kopyta), je tvořena: kopytní stěnou včetně patkového úhlu s postranní (laterální) klenbou, někdy úzký mozol v přední části kopyta (max. 1 cm) a zadní částí střelky.
  • Toto rozložení zatížení nelze u podkovaných koní dodržet.

Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia