Kdy koně nakovat?


Často se setkávám se situací, kdy podkováři říkají majitelům koní: "Ano, bosá kopyta jsou prima, je to pro koně přirozené chodit bez podkov, bohužel ten váš zrovna musí mít podkovy protože …"
Je možné, že v některých případech mají pravdu. Ve většině případů je to ale jen hluboce zakořeněný zvyk řešit či zakrýt většinu problémů podkovami.
Nejčastějšími důvody jsou:

  • praskliny ve stěně

  • nekvalitní nebo slabá rohovina

  • zvýšená citlivost nebo kulhání při sundání podkov

  • přešlechtěné plemeno koně

  • příliš velké obroušení kopyta

  • kůň šmajdá (sešlapuje si kopyta na jedné straně více)

Jistě jsou možné i další důvody, chtěl bych se ale blíž zaměřit na tyhle, se kterými se setkávám nejčastěji.


Vrcholový sport


Vertikální praskliny kopytní stěny
Podkovy zde mají především zabránit nadměrnému mechanickému pohybu stěny v místě praskliny a jejímu dalšímu praskání a tuto funkci i částečně plní. Případně u velkých průběžných prasklin podkováři někdy doporučují prasklinu různými způsoby (třeba svorkami) navíc znehybnit. Je to dobré krátkodobé řešení pro koně, kterému se vytvořila prasklina a má zrovna podávat nějaké větší sportovní výkony. Problém je v tom, že prasklina stěny je většinou projevem nějakého jiného problému. To, že potlačíme následky, neřeší příčiny. Celkové omezení funkce kopytního mechanizmu podkovou způsobuje pomalejší růst rohoviny a její menší kvalitu, to příliš nepřispívá řešení problémů s kopyty. Příčin vzniku prasklin může být více a někdy je těžké jí jednoznačně určit. Může to být nadměrný tlak na kopytní stěnu a její vtlačení do korunky u nevyváženého kopyta, plísně které narušují rohovinu stěny i bílé čáry, dlouhodobě přerůstající kopytní stěna, poranění korunky a podobně. Nikdy tou příčinou ale není to, že kůň nemá podkovu, ba právě naopak. Překovávání v dlouhých termínech a nadzvednutí středu kopyta podkovou může být příčinou prasklin. Ještě jsem neviděl koně, kterému by se praskliny po vyzutí podkov zhoršily (i když tu možnost nevylučuji), ale už jsem viděl několik koní kterým se po vyzutí malé až středně velké praskliny přestaly dělat a zcela odrostly.


Nekvalitní rohovina a kulhání po sundání podkov
To bývá často příčinou, proč kůň "musí" být podkován. Opak ale bývá pravdou. Podkování a nedostatek pohybu bývá nejčastější příčinou růstu nekvalitní rohoviny. (Další, méně častou příčinou může být porucha trávící soustavy nebo nevyvážená krmná dávka). Nekvalitní rohovina a poškození kopyt je zase příčinou kulhání po sejmutí podkov.
Rychlost růstu rohoviny a její kvalita (a myslím, že i pevnost spojení kopytní kosti se stěnou kopyta) je přímo závislé na intenzitě a kvalitě látkové výměny v kopytní škáře. Látkovou výměnu zabezpečuje krevní oběh. Krev se do kopyt dostane činností srdce a zemskou přitažlivostí docela snadno. Ovšem za podmínky, že použitá krev, která již předala látky které dopravuje, uvolní místo té nové. Vytlačování použité krve z kopyta v podstatné míře zabezpečuje kopytní mechanizmus. Kopytní mechanizmus je vždy omezen podkováním (do jaké míry, to záleží na kvalitě podkování) a funguje pouze, když je kopyto střídavě zatěžováno a nadlehčováno - při pohybu koně. Proto podkování, množství pohybu, tvar kopyta a vlastnosti podkladu po kterém kůň chodí, mají rozhodující vliv na kvalitu a rychlost růstu rohoviny.
S tím souvisí i kulhání koní po sejmutí podkov. Nekvalitní a slabá rohovina snižuje komfort pohybu koně. Čím větší je poškození kopyta, tím hůře kůň snáší přechod na bosá kopyta a tím delší dobu trvá adaptace kopyta na novou situaci. Přechodem koní z podkov k bosým kopytům se zabývá článek Marjorie Smith Přechod z okovaných na bosá kopyta.
Když se neodvážíte vytvořit podmínky k tomu, aby váš kůň mohl chodit bez podkov a mohl většinu dne chodit, není jiná cesta vedoucí k růstu zdravých kopyt (ani přes mazání a přípravky do krmení) a bohužel tím podstatně snižujete délku života a dobu využitelnosti koně.


Omezený pohyb koní při boxovém ustájení


Něco málo o genetických vlivech a kopytech
Často také slyším, že přešlechtěná plemena nemůžou chodit bez podkov. Nejčastěji bývá tahle teorie uplatňována na koně A1/1. Není (zatím) tak degenerované plemeno koní, aby nemohli tito koně chodit bosí, tak jak k tomu byli určeny miliony let vývoje. Zvlášť anglický plnokrevník má převážně kopyta dobře přizpůsobená pohybu po travnatém pevném povrchu. Toto plemeno bylo stovky let selektováno člověkem na výkonnost a nelze mít výkonného koně bez dobrých kopyt. V současnosti chovatelé těchto koní berou více při chovu v úvahu ekonomická než výkonnostní hlediska (i když ty spolu souvisí, není to to samé).
Genetická informace ovlivňuje především tvar kopyta. Některé tvary kopyt sebou nesou dispozice k některým problémům a onemocněním kopyt. Tvar kopyta také určuje, zda kůň je lépe přizpůsobený pro pohyb v tvrdém kamenitém terénu, nebo spíše pro měkký podklad. Dispozice kopyt k problémům ale neznamená, že musí k těmto problémům dojít, při chovu v dobrých podmínkách přizpůsobených plemeni koně se nemusí projevit po celý jeho život.


Příliš obroušená kopyta
Tento problém se vyskytuje velmi zřídka, ale je možné se s ním setkat. Vyskytne se v případě, že po koni požadujeme ujít větší vzdálenosti, než na jaké je běžně zvyklý, nebo v náročném abrazivním terénu, po kterém běžně nechodí. Další problém může nastat při takové celkové stavbě těla, postavení končetin nebo poranění koně, kdy je kopyto zatěžováno při pohybu více, než je u koní běžné. Nejčastěji se s tím setkávám u koní, kteří jsou šlechtěni k tomu, aby přenášeli více váhy na zadní končetiny, například Americký QH.
Pokud tedy chcete po svém koni jednorázové větší výkony, na které není připraven dlouhodobým tréninkem, je lepší použít nějakou ochranu kopyt.
Jak poznáte příliš obroušená kopyta? Není to tak snadné. Většinou bývají plochá a střelkové rýhy velmi mělké. Výška rozpěrky ve středu její délky bývá menší, než 1cm a nosná hrana kopyta při pohledu ze zadu netvoří obrácené písmeno W , ale přechod mezi spojením rohové patky a střelky bývá zbroušen zcela do roviny. Kůň výrazně kulhá. Velmi často při strouhání nacházíte červené až černé otlaky v rohovině po celém obvodu kopyta. (Ale to je možné i u kopyt plochých, která nejsou moc obroušená).
Když má váš kůň ale taková kopyta stále a pohyb mu nedělá výrazné problémy, je třeba jen dávat více pozor při pohybu v abrazivním terénu a omezit pohyb v takovém terénu (například. asfalt, beton) a uvažovat o způsobu jak stimulovat větší růst pevnější rohoviny (třeba umělou tvorbou alespoň velmi malé klenutosti chodidla).


Příliš obroušené kopyto


Když váš kůň zatěžuje kopyta nerovnoměrně
Většinou jsou obroušená na jedné straně více, než na druhé. Může to být vpředu nebo vzadu, pravá nebo levá strana, nebo diagonálně jedna patka a protilehlá špice. Podkova, a zvlášť ošetřená proti otěru slinutými karbidy nebo tvrdokovem, opravdu dokáže udržet kopyto v té poloze jakou mu určil podkovář a zabránit tak ještě většímu zatížení obrušované strany. Na druhou stranu má mnoho negativních vlivů na kopyto. Tato situace se dá řešit u bosých koní tím, že majitel pravidelně a velmi často (většinou stačí 1x za týden) kopyto rašplí a nožem srovná. To znamená, že zkrátí stranu, která je méně zatížená a trvale přerůstá. Kopyto se tím dá úspěšně udržovat vyvážené, vazy a klouby, které s tím souvisí a neustále nutí kopyto zatěžovat jednu část více, se rovnají těžko (i když údajně to jde). Ale udržování vyváženého tvaru kopyta je nutné zejména proto, aby se situace nezhoršovala a nedocházelo k dalšímu trvalému poškozování kloubů.


Na závěr bych chtěl napsat, kdy si myslím, že podkování koní je účelné.

  • Když plánujeme jednorázově absolvovat s koněm dlouhou trasu, podstatně delší, než na jakou je normálně zvyklý. (Dají se použít i boty pro koně, ale je větší riziko že vám někde v terénu spadne, než u podkovy.) V tom případě bych nakoval pracovními dostihovými podkovami, které jsou lehlé a nízké, takže příliš nenadzdvihují střelku nad zem. Nevýhodou je, že se rychleji opotřebí, takže po návratu z výletu, když je sejmete, jsou na vyhození.

  • U sportovních koní ve vyšších soutěžích. U dostihových koní to přímo nařizuje dostihový řád. Většinou metody tréninku, ustájení a krmení sportovních koní na vysoké výkonnostní úrovni ani neumožní zdravý styl života koní a vývoj dostatečně odolného kopyta. Dalším podstatným důvodem může být, že bosý kůň bývá v očích rozhodčích předem hendikepován.

  • U koní, kteří tráví pohybem mimo svůj box méně než 8 hodin denně (tato doba je jen neodborný hrubý odhad, je u každého koně individuální). Takový způsob chovu neumožní zdravý styl života koní, dostatek pohybu a vývoj dostatečně odolného kopyta. (Dají se ale úspěšně používat boty pro koně.)

  • U dlouhodobě okovaných koní, kteří jsou v pokročilém důchodovém věku (25 a více) a kopyta nejsou v dobrém stavu. Léčení a problémy s přechodem na boso u nich mohou trvat po celý jejich zbytek života.

  • U koní, jejichž pohybový aparát je na tolik nevratně poškozený, že bez ochrany kopyta by nemohli chodit. Tam je potom ochrana kopyta třeba řešit individuálně, nikoli běžným podkováním. (Jsou to podle mě třeba velké změny tvaru kostí, nebo pokročilá artroza kopytního a korunkového kloubu.)

Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia