Jak to normálně funguje s kopyty,

aneb kontrolujte práci svého podkováře a

dopřejte koni pohyb.


Překvapuje mě jak málo vědomostí má většina majitelů koní o kopytech a jak málo si jsou vědomi starého sloganu „NO HOOF NO HORSE“. Svěřují péči o kopyta do rukou podkováře , jehož kvalitu práce potom nedokáží sami posoudit. Vždy je dobré se držet dalšího přísloví „důvěřuj, ale prověřuj“ a cesta vede pouze přes vzdělávání.
I proto v Německu vyplynulo ze studie pojišťoven v letech 1993-95, že nejobvyklejší příčinou trvalé ztráty využitelnosti včetně úhynů koní byly pohybové orgány v míře 83% a přibližně 11% populace koní se dožilo vyššího věku než 14 let. Přitom koně v dobrých podmínkách a s dobrým genetickým základem se dožívají 30 let. Za tuto situaci jsme zcela odpovědní mi lidé, chovatelé, jezdci, veterináři, podkováři.Většina problémů s pohybovým aparátem u koní má příčinu v nárazovém přetěžování a nevhodné úpravě kopyt.
Kopyto a jeho funkčnost a zdravotní stav nelze posuzovat odděleně od zbytku organizmu. Na čem tedy konkrétně závisí stav kopyta? Rohovina kopytního pouzdra je mrtvá hmota, která se tvoří z buněk kopytní škáry. Kvalita rohoviny závisí z vnější strany na vlivech prostředí a z vnitřní na kvalitě škáry a jejím zásobení krví. Různá poškození škáry a množství a složení krve která zásobuje škáru jsou tedy faktory určující tvorbu zdravé rohoviny v dostatečném množství.
Kvalita složení krve je závislá na celkovém zdravotním stavu koně, zatížení organizmu, stresu, stravě a podobně. Specifický vliv má složení krve také na spojení škáry a kopytní stěny. Některé změny mohou znamenat až schvácení různých stupňů závažnosti.
Druhou, neméně důležitou věcí je množství krve která zásobuje škáru. To je závislé na výkonném krevním oběhu a především na funkčním kopytním mechanizmu spolu s dostatečným pohybem koně. V přirozených podmínkách kůň kromě asi 4 hodin přerušovaného spánku je celý den v pohybu. V době kdy se pohybuje funguje kopytní mechanizmus a podporuje krevní oběh v končetinách, množství a kvalita tvorby rohoviny kopyta je optimální. Obdobně je pohyb důležitý pro funkci a vývoj celého organizmu koně, včetně nervové soustavy. Proto si myslím (jen můj názor) že podmínkou zdravého kopyta a zdraví koně celkově je pohyb na čerstvém vzduchu více než 12 hodin denně a u koní kteří nejsou využíváni k jezdectví nebo jiné pohybové aktivitě 16 hodin denně s výjimkou několika málo dnů v roce kdy mohou být nějaké extrémní klimatické podmínky. Přitom opravdu nestačí že kůň stojí někde venku v rohu hlinitého výběhu a protože se od přírody snaží šetřit energií, musíme mu k pohybu zajistit dostatečnou motivaci. Stačí pomalý krok na pastvině od jedné trávy k druhé, pohyb koní při vzájemném sociálním kontaktu a podobně.
Ale i pobyt na pastvině 24 hodin denně bude mít z hlediska kopyt malý význam, když nebude kopyto správně upraveno. Pro úpravu relativně zdravých kopyt platí spousta pravidel a teorií, ale tyto 4 považuji za základní :

  1. Kopytní kost musí být svojí spodní stranou včetně palmárních výběžků rovnoběžně se zemí, nebo mírně skloněná dopředu, maximálně však o 3°. ( To se dá zjistit podle tvaru chodidla, nebo přesněji na rentgenovém snímku)
  2. Střelka musí být stlačována při každém zatížení kopyta.
  3. Snažíme se zabránit vytváření sukní (flares) – prohýbání kopytní stěny.
  4. Kopytu se snažíme dát symetrický a vyvážený tvar a párová kopyta mají mít velmi podobný, nejlépe stejný sklon.

Ne vždy jsou ale tyto pravidla dodržovány. Stává se velmi často, že kopytní kost je postavena na špičku, protože podkovář tzv. „šetří patky“. Nebo je jedno kopyto špalkové už od hříběcího věku a podkovář se řídí mylným názorem, že s tím se už nedá nic dělat, že je to genetická vada. Jako příklad uvedu část diskuse z Klubu Equus.




Dotaz:

Renata Štieberová [17-Mar-05]

Dnes u mě byla známá se svými koňmi a mě nedalo se nepodívat na práci kováře, který u ní konečně byl po asi 3-4 měsících. Nyní si tady všechny mé kamarádky, co mají koně zvou tohoto člověka. Celkem má tady v "péči" 6 koní. Kopyta toho 10 měsíčního hříběte vypadala 2 dny po úpravě, tak že jsem se zhrozila, ale neměla jsem moc chuť majitelku přesvědčovat o tom, co si myslím. Nechtěla jsem ta kopyta ani fotit, ale nakreslila jsem si je doma na papír. Není tam nic přehnaného. U staršího valacha to nebylo tak výrazné, ale stejně to vypadalo, že ubrousil jen špičku a patky nechal, tak jak dorostly, jen zarovnal. Jak dlouho kůň takovou úpravu vydrží?


Odpověď:

EvaZ [18-Mar-05]

"Jak dlouho kůň takovou úpravu vydrží?"

Dlouho. Než bude zralá na obsednutí, bude ze střelu už jen šlupička a kopyto bude zúžené. Po zatížení začne mít na tvrdém problémy, tak ji okovou, třeba už i preventivně. To půjde možná 5, možná 10 let a to už bude vazivový střel i střelka atrofovaný a deformovaný a pak ten kun začne pokulhávat. Nebude kulhat pravidelně, dostane ortopedickou podkovu a tak to půjde další 2 - 3 roky, přičemž každé kování přinese dočasnou změnu kulhavosti a všichni si budou myslet, jak to pomáhá. No a pak se udělají rentgeny a diagnostikuje se podotrochlóza.

Možná to nebude probíhat přesně takto, ale je to velmi běžný scénář, který se stále opakuje.




Tohle bohužel není výjimka, ale u nás i ve světě zavedený standard. I v prestižních zahraničních časopisech a zvlášť u výstavních koní vidíme většinu koní, kteří chodí po špičce kopytní kosti a korunková čára z pohledu z boku je téměř rovnoběžná se zemí.
V kopytech, která jsou špatně prokrvována, ať už vlivem podkování, špatné úpravy nebo nedostatku pohybu, probíhá proces dystrofie a někdy i atrofie struktur kopyta.
Dystrofie je způsobena poruchou výměny látkové v příslušné tkáni, většinou jako následek nedostatečné krevní cirkulace a hromadění zplodin látkové výměny. Dochází k významným změnám fyzikálně chemických vlastností postižené tkáně. Dystrofické procesy postihují jak vlastní buňky tkáně, tak i mezibuněčnou hmotu a vmezeřenou pojivovou tkáň. To buď ve formě degenerace, kdy jde o změnu procesů látkové výměny buněk až jejich odumírání, a nebo infiltrace, kdy se v tkáni ukládají látky, které nejsou normální součástí této tkáně. Typickým příkladem u kopyt je kostnatění kopytních chrupavek. Proces degenerace probíhá ve všech částech živých struktur kopyta. Nejvýrazněji se projevuje na tkáni vazivového střelu a škáry, kdy se následně změní kvalita rohové střelky, stěny i chodidla. Posléze dochází i k atrofii, kdy v důsledku nedostatečné obnovy buněk vazivového střelu dochází ke zmenšování objemu vazivového střelu a následně i rohové střelky a zúžení celé patkové části kopyta. Tyto procesy mění nejen strukturu tkáně, ale i její funkční přizpůsobivost k zátěži a její odolnost k mechanickým inzultům.
Některé jsou však do jisté míry reverzibilní. Při trvalé obnově dostatečného krevního oběhu v kopytech. Vratné procesy jsou však dlouhodobé, trvá řadu měsíců a roky než jsou změny výrazně patrné na pohybu koně nebo struktuře kopyta pouhým okem.

Podle Doc.MVDr. Jaroslava Hanáka CSc.
a Dr.Med.Vet. Hiltrud Strasser sepsal Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia