Anatomie konce končetiny koně

– kosti, klouby, šlachy, škáry,

vnitřní stavba kopyta


Pokusím se popsat základní anatomii prstu koně.
Nebudu se při tom zabývat vnitřní strukturou jednotlivých částí ani jejich fyziologickou funkcí.


Kosti a klouby

Poloha kostí a kloubů je nakreslena na prvním obrázku.

Malé rozdíly jsou u pojmenování kostí u předních a zadních končetin. U předních nohou je přední holeň (záprstní kost, metakarpus), u zadních nohou zadní holeň (nártní kost, metatarzus).


Kost prvního článku prstu je u koně spěnková kost (P1).

S předchozí kostí záprstní je pohyblivě spojená spěnkovým kloubem.

Spěnkový kloub


Spěnková kost při pohledu z boku


Spěnková kost při pohledu zpředu


Prostřední článek lidského prstu je u koně kost korunková (P2). Je z velké části z vnějšího pohledu vnořena do kopytního pouzdra. S předchozí kostí spěnkovou je pohyblivě spojená korunkovým kloubem.

Korunková kost z bočního pohledu


Korunková kost zpředu


Ten poslední článek prstu, na kterém je u člověka nehet, to je u koní kost kopytní (P3).
Je to jediná kost v těle koně, která nemá na povrchu okostici.
Má přibližně tvar komolého kužele s dolní stranou mírně klenutou.
Má tři plochy, stěnovou – podél níž roste kopytní stěna, spodní chodidlovou – která je pokrytá rohovým chodidlem a horní – kloubní plochu.
S předchozí kostí korunkovou je pohyblivě spojená kopytním kloubem. U koní je nedílnou součástí kopytního kloubu ještě navíc kost střelková (člunková, kopytní sezamská), pro kterou v lidské ruce není ekvivalent. Ta zajišťuje podporu a stabilitu kopytnímu kloubu a tvoří kladku, přes kterou se pohybuje šlacha hlubokého ohybače. Střelková kost pravděpodobně vznikla zkostnatěním části tkáně šlachy hlubokého ohybače prstu a je s ním stále volně spojena.

Tyto kosti jsou nejlépe vidět z pohledu od zadu


Pohled na kost kopytní a střelkovou shora


Pohled na profil kopytní kosti zadního kopyta


A ještě poslední kosti ve spodní části končetiny jsou sezamské kosti spěnkové, jsou na zadní straně spěnkového kloubu. Ty poskytují vedení a tvoří kladku pro hluboký a povrchový ohybač v oblasti ohybu přes spěnkový kloub.


Šlachy

Základní rozdělení šlach v končetinách koně je na šlachy ohybačů a natahovačů.

V přední části končetiny jsou natahovače, postranní, dlouhý a společný natahovač prstu vedou až do spodních částí končetiny. Hlavní je společný natahovač prstu, který odstupuje od svalu vřetenního natahovače prstu v oblasti spěnky se může spojit s postranním natahovačem. Všechny tři šlachy natahovačů se nakonec upínají na výběžek úponu natahovače v přední části kopytní kosti v oblasti korunky, někdy také nazývaný čapka kopytní kosti – processus extensorius.


A) šikmý kolenní natahovač
B) kolenní natahovač
C) karpální anulární vaz
D) společný natahovač prstu
E) postranní natahovač prstu

F) bodcová metakarpální kost
G) postranní větev podpěrného vazu – mezikostního svalu
H) šlacha povrchového ohybače
I) přídatná hlava hlubokého ohybače
J) šlacha hlubokého ohybače
K) mezikostní sval
L) metakarpální kost
M) korunkový vaz
2) oblast sezamských kostí


Úpon šlachy společného natahovače prstu na výběžek kopytní kosti


V zadní části končetin jsou šlachy ohybačů.

Povrchový ohybač odstupuje od svalu ohybače, který je upnutý na hlavu pažní kosti a vede v nejzadnější části končetiny. Nad karpálním koloubem má přídatnou hlavu, která je upnutá k vřetenní kosti. Prochází přes sezamské kosti a v oblasti spěnky tvoří manžetu kolem hlubokého ohybače. Potom se rozděluje do dvou větví, které se obě upínají na spodní část spěnkové kosti a horní část kosti korunkové.

Hluboký ohybač prstu. Odstupuje od několika hlav svalu ohybače a spolu s přídatnou hlavou, která se upíná na karpální vaz tvoří silnou šlachu, která vede v zadní části končetiny. Přechází přes sezamské kosti spěnkové. V oblasti střelkové kosti mění tvar průřezu z elipsovitého na plochý a upíná se na spodní stranu kopytní kosti.

Zvláštní strukturou je mezikostní sval (závěsný vaz).
Nazývá se tak, protože podíl svalových vláken je v něm mírně vyšší, než u ostatních šlach, ale nevyvolávají žádný pohyb. Svou velikostí a strukturou se jedná o šlachu, ale jeho funkce je spíše podobná funkci vazů. Udržuje tvarovou stabilitu spodní části končetiny, především spěnky. Odstupuje od karpálních - tarzálních kostí, tvoří dvě větve, které se upínají na sezamské kosti ve spěnce a pokračují šikmo dopředu podél spěnkové kosti ke které se upíná.

Na zadních a předních končetinách jsou šlachy stejné, kromě toho, že na zadních je slabší, nebo zcela chybí přídatná hlava (podpůrný vaz) hlubokého ohybače prstu a taktéž povrchový ohybač nemá podpůrný vaz. Místo toho je pevně spojen s patním hrbolem.




K popisu šlach patří i „pomocné“ synoviální útvary – šlachové pochvy a bursy.

V oblastech zvýšeného tlaku mimo jsou šlachy chráněny šlachovými pochvami, ty tvoří jakýsi ochranný tunel, kterým šlachy pohyblivě procházejí.
Karpální šlachová pochva – obepíná šlachu hlubokého ohybače prstu přední končetiny v oblasti karpálního kloubu.
Tarzální šlachová pochva – obepíná šlachu hlubokého ohybače prstu zadní končetiny v oblasti tarzálního kloubu a zasahuje až do horní třetiny nártní kosti.
Spěnková pochva – z hlediska podkováře je nejdůležitější. Začíná ve spodní třetině záprstní kosti, přibližně v místě kde se rozděluje mezikostní sval na dvě větve. Obepíná šlachy hlubokého a povrchového ohybače. Pokračuje směrem dolů až do horní části spěnkové kosti. V těchto místech povrchový ohybač tvoří manžetu kolem hlubokého ohybače a rozděluje se na dvě větve. Spěnková šlachová pochva potom dále dolů pokračuje pouze kolem šlachy hlubokého ohybače až do dolní části spěnkové kosti.
Šlachové pochvy natahovačů – obepínají šlachy společného a postranního natahovače prstu v oblasti karpálního kloubu.


Oblast střelkové kosti - podotrochleární bursa

Mezi střelkovou kostí a šlachou ohybače leží podotrochleární bursa (synoviální, tihový, mazový - váček), který usnadňuje pohyb šlachy a tlumí nárazy. Podobné váčky jsou na většině míst, kde šlachy tlačí proti kosti, tedy i mezi sezamskou spěnkovou kostí a šlachami ohybačů.


Vazy

Vazy jsou především nedílnou součástí skeletu a zajišťuje spojení jednotlivých kostí. Drží koloubní spojení po hromadě, zpevňují ho a regulují pohyb kloubů. Vazy jsou nejvíce elastické v hříběcím období růstu skeletu a postupně se zpevňují a omezují svou elasticitu.
Setkáváme se s vazy kolaterálními, které jsou po stranách kloubů a omezují pohyb kloubu do stran.
Vazy křížovými, které vedou šikmo přes k klouby a zabraňují rotaci kloubů.
Anulární vazy také vedou souběžně s obvodem kostí a přidržují a upevňují některé struktury, především šlachy.

V dolní části končetin mají koně nejčastěji problémy se sezamskými vazy které drží sezamské kosti a spěnkový kloub a s anulárními vazy (spěnkový, proximální), které přidržují šlachy ohybačů podél spěnkového kloubu a kosti kosti při pohybech spěnky.
Distální anulární vaz potom přidržuje šlachu hlubokého ohybače v oblasti střelkové kosti.


Stavba kopyta

Nejprve popis kopyta při pohledu z vnější strany.
Vnější rohový obal, který pokrývá a chrání spodní část končetiny se nazývá kopytní rohové pouzdro. Jeho součástí je rohová stěna, rohové chodidlo a rohový střel.
Při pohledu na stojící kopyto vidíme pouze korunkový okraj, měkkou patku a kopytní stěnu. Více detailů uvidíme při pohledu na spodní stranu kopyta.


Nejnápadnější částí kopytního pouzdra u stojícího kopyta je kopytní stěna, jejíž součástí jsou i rozpěrky tvořící úhel patkový. Tuto kopytní stěnu vytváří korunková škára, která je na obvodu horní části kopyta a skrytá v korunkovém žlábku stěny.
Kopytní stěna je v průměru 5 – 15 milimetrů silná vrstva rohoviny, která se skládá z rohových rourek a pevné pojivové rohoviny. Z venkovní strany je ohlazená otěrem o trávu, písek a podobně a z vnitřní strany je na ní 550 – 600 lamel – lístků. Ty zapadají do podobných lamel škáry stěnové, která pokrývá kopytní kost. Jeden lístek stěnové lamely u průměrného kopyta je asi 7mm vysoký, 50mm dlouhý a 0,2mm silný.


V horní části je kopytní stěna pokryta korunkovým lemem nazývaným obruba (periople), který ve vlhku nasákne vodou, nabobtná a vybělí. Obruba je schopna pojmout velké množství vody a tím pomáhá udržovat vlhkost kopytní stěny. Obruba je normálně široká asi 1-2 cm a potom se působením prostředí rozpadne a obrousí. Někteří koně mají obrubu mnohem širší i přes celé kopyto. Tento nadměrný růst bývá způsoben podrážděním a záněty v oblasti hraniční škáry.
Obrubu tvoří škára hraniční. To je proužek mezi ochlupenou kůží a rohovou stěnou.


Kopytní stěna má 3 základní integrované vrstvy:

Vnější, často pigmentovaná část rohové stěny odolná vnějším vlivům (stratum externum).

Vnitřní nosná bílá část kopytní stěny (stratum medium).

Tyto dvě vrstvy společně tvoří hlavní masu rohové stěny.

Vnitřní část – lístková rohovina (stratum internum), kterou tvoří přibližně 600 lístků po obvodu kopyta. Ta spojuje předchozí části stěny s lístkovou škárou pokrývající kopytní kost. Je to lamelovité spojení, které se přeruší, když stěna při svém růstu na hraně kopytní kosti opouští kopytní kost. Vzniklý prostor se vyplní pojivovou rohovinou a při pohledu na chodidlo tvoří „bílou čáru“ (White Line).
Některé zdroje uvádějí ještě slabou vnější vrstvu kopytní stěny – glazuru. Na většině kopyt dospělých koní ale není rozeznatelná.


Rozpěrky tvoří vnější hranu postranních střelkových rýh. Je to součást rohové stěny, která se v patkové části v ostrém úhlu ohýbá kolem kopytní chrupavky a kosti a pokračuje směrem dopředu a dovnitř. Oblast kterou tvoří tento ohyb stěny v patkové části kopyta se nazývá rozpěrkový úhel. Rozpěrky zvyšují tvarovou stabilitu kopytního pouzdra v patkové části.


Další částí kopytního pouzdra je chodidlo. Chodidlo bývá zpravidla konkávní, vyrůstá z chodidlové škáry. Také tvoří rohové rourky a pojivovou rohovinu, výsledek je ale trochu měkčí než rohovina stěny, má méně rourek a více pojivové rohoviny a rose směrem dopředu a dolů stejně jako střelka, takže spolu tvoří souvislou vrstvu spodní části kopyta. Po svém obvodu je chodidlo spojené s rohovou stěnou bílou čárou. Zdravé chodidlo je silné kolem 10 mm. Přesto je tvrdá rohovina vyklenutého chodidla při zatížení dostatečně poddajná, aby umožnila malé pohyby kopytního pouzdra a fungování kopytního mechanizmu.


Rohová střelka je tvořena z odlišného typu rohoviny která je měkčí a elastická.
Tato rohovina může přijmout větší množství vody. Jejím působením rohovina změkne a zvýší se její pružnost. Rohový střel představuje přesný otisk vazivového střelu.
V zadní části kopyta přechází střelka v patky a „podklad“ - vazivový střel přechází v měkké patky.



Zadní neochlupená část kopyta, která tvoří základnu zadní části rohové střelky, mezi rozpěrkovými úhly rohové stěny, se nazývá měkká patka.


Vnitřní struktury kopyta

Nosný základ kopyta tvoří kopytní kost, střelková kost, spodní část korunkové kosti a jejich vzájemné spojení v kopytním kloubu. Prodloužením postranních částí kopytní kosti jsou kopytní chrupavky. Mezi postranními částmi kopytní kosti a chrupavkami je vazivový střel a měkké patky.
Kopytní chrupavky, kopytní kost, vazivový střel a měkké patky jsou pokryty škárou, která tvoří a upevňuje vnější rohovou vrstvu kopyta.

Kosti klouby a šlachy jsou popsány a znázorněny v předcházející části tohoto anatomického popisu.


Kopytní chrupavky

Kost kopytní (P3) a její postranní (palmární) výběžky jsou v zadní části nastaveny kopytními chrupavkami v horní boční části kopyta. Vlastně postranní výběžky kopytní kosti jsou zkostnatělé chrupavky. Hříbě má tuto část kopyta měkkou – chrupavčitou a až během prvního půl roku života se vytvoří palmární výběžky kopytní kosti. Potom se proces ukládání vápníku v chrupavkách zastaví. Ovšem stává se, že dochází k přetížení těchto chrupavek. Ty jsou jednak s vazy spojeny s vazivovým střelem a z venkovní strany je za určitých podmínek možný i tlak kopytní stěny na tyto chrupavky. V důsledku deformace kopyta ve střelkové oblasti, kopytního pouzdra a atrofie střelu může docházet k kostnatění chrupavek i u dospělého koně a to potom vede k omezení funkce kopytního mechanizmu. V případě trvalého tlaku kopytní stěny na chrupavky i k chronickému kulhání koně.


Vazivový střel (pružná střelka)

Střední část kopyta mezi rameny kopytní kosti a kopytními chrupavkami vyplňuje vazivový střel, který v zadní části přechází v měkkou patku. Je to méně prokrvená z větší části tukovo-vazivová tkáň. Tvoří podklad pro střelku (rohový střel) a patky. Je spojen vazivem se všemi okolními tkáněmi. Má významnou roli v pohybu chrupavek, pomáhá nést tlak střelkové kosti při zátěži, vytváří tlak uvnitř kopyta při zatížení a pomáhá vracet kopyto při odlehčení do stažené polohy a tím ovlivňuje kopytní mechanizmus a prokrvení celého kopyta.


Inervace kopyta

Škára kopyta je tkáň velmi citlivá s velkým množstvím nervových zakončení, které předávají informaci o stavu škáry do mozku koně. Ten může potom přizpůsobit svoje chování, například rychlost dopadu a zatížení kopyta.
Nervy vedou do kopyta podél tepen a žil. Dráhy hlavních nervů jsou znázorněny na následujícím obrázku.


Krevní zásobení

Většina funkcí kopyta je bezprostředně závislá na dostatečném zásobení tkání energií a stavebními látkami.
Toto zásobení zajišťuje přímo krevní oběh nebo extracelulární tekutina produkovaná z krve.
V krevním oběhu srdce pumpuje okysličenou krev dvěma cévami vedoucími v zadní oblasti končetiny do tepen a tepének, které se dál dělí na vlásečnice a ty přivádějí krev ke všem jednotlivým živým tkáním kopyta. V kopytě je především je hojně prokrvená škára kopyta.
Dvě hlavní tepny vedou v kopytu po stranách střelkové kosti a vstupují po stranách úponu hlubokého ohybače do kopytní kosti, kde se spojí. Z kopytní kosti vystupuje ven velké množství malých tepének do kopytní škáry.
Tyto tepny mají i alternativní propojení, které slouží k omezení průtoku krve kopytem, například při jeho poškození.
Dráhy tepen jsou znázorněny na následujícím obrázku.


Když tkáně spotřebují látky z krve, které potřebují k svému metabolismu, odkysličená krev je vedena žilními vlásečnicemi do žilek, které se sbíhají v oblasti korunky a dál jde dvěma žílami souběžně s tepnami zpět nahoru k srdci. Žíly samy nejsou dostatečně pevné aby udržely svůj okrouhlý průřez. Jejich tvar je udržován tlakem krve uvnitř. Vzhledem k předchozímu průchodu krve vlásečnicemi o mikroskopickém průměru, kde působí spíš osmotický tlak než tlak hydraulický, srdce není schopné dodat žilní krvi dostatečný přetlak k překování gravitace a návratu žilní krve k srdci. Tato část oběhu je tedy zajištěna především funkčním kopytním mechanismem.

Na následujícím obrázku je model, na kterém jsou žíly vyplněny plastickou hmotou a okolní tkáň je odstraněna, jsou proto dobře viditelné.

http://hoofcare.blogspot.com/2009/12/equine-hoof-vascular-supply.html


Schematicky jsou tepny a žíly znázorněny na následujících dvou obrázcích



Škára (dříve nazývaná též kůže)

Kopytní kost, kopytní chrupavky, vazivový střel, měkké patky a korunkový okraj pokrývá takzvaná škára. Tato škára je velmi důležitá hustě prokrvená inervovaná pružná vrstva měkké elastické tkáně. Látková výměna škáry je podobně intenzivní jako například tkáň jaterní a dochází v ní tedy k intenzivní látkové výměně. Škáry v oblasti střelky a patek obsahují potní žlázy, tvoří mírně kyselé PH na povrchu kopyta.

Podle umístění a funkce škáry dělíme na škáry které:

produkují rourkovou rohovinu: škára chodidlová, škára střelková, škára korunková
Tato škára je utvářena do mnoha výběžků, kterým se říká papily. Každý výběžek tvoří jednu rohovou rourku. Rohové rourky jsou tvořeny zrohovatělými odumřelými buňkami škáry navzájem poskládanými do spirály ve tvaru pružiny. Jednotlivé rohové rourky jsou navzájem spojeny pojivovou rohovinou, kterou také produkuje škára. Pravděpodobně je tvořena jako produkt metabolizmu živých buněk škáry.

neprodukují rourkovou rohovinu: škára stěnová (lístková), škára hraniční

Na kopytě je jedna část lístkové škáry, která se v třídění opomíjí a to je přechodová škára na spodní hraně kopytní kosti – na přechodu mezi lístkovou a chodidlovou škárou. Zde se tvoří většina pojivové rohoviny bílé čáry, Která spojuje chodidlo se stěnou kopytní.

Popíšu postupně jednotlivé druhy škáry v kopytě:

Škára chodidlová

Pokrývá spodní stranu kopytní kosti a tvoří rohovinu rohového chodidla.



Škára střelková

Škára, pokrývající vazivový střel a měkkou patku, tvoří měkčí pružnou rohovinu rohového střelu a rohové patky.


Škára korunková,
vytváří rohovinu kopytní stěny.
Korunková škára je přeměněná kůže a podkoží končetiny. Tvoří kroužek o průřezu čtvrtiny kruhu po obvodu končetiny nad rohovou stěnou kopyta který se nazývá korunkový val. Podle tvaru korunkové škáry je vytvarován i horní okraj rohové stěny – korunkový žlábek.


Škára hraniční
je úzký proužek škáry, který se napojuje po celém obvodu na horní část škáry korunkové a vytváří obrubu stěny.


Škára přechodová – terminální papily

Tato škára se v třídění opomíjí a nemá ustálený název, je to škára na spodní hraně kopytní kosti – na přechodu mezi lístkovou a chodidlovou škárou. Zde se tvoří většina pojivové rohoviny bílé čáry, která spojuje chodidlo se stěnou kopytní v dolní části kopyta.


Škára stěnová – lístková, laminární

Tato škára je jiná než ostatní škáry kopyta a její primární funkcí není produkce rohoviny, ale velmi zvláštní a dosud ne zcela objasněné laminární spojení rohové stěny a kopytní kosti. Stěnová škára pokrývá stěnu kopytní kosti, ke které je pevně přirostlá. Pravděpodobně se jedná o okostici kopytní kosti s pozměněnou funkcí.

Zvláštnost tohoto spojení spočívá v tom, že musí být na tolik pevné aby udrželo váhu koně, ale zároveň se musí odrůstající stěna oproti škáře posouvat směrem dolů, právě stejnou rychlostí, jakou se tvoří u korunky rohová stěna nová. (Stěna se u zdravého kopyta nemůže „opírat“ o korunku, ta není dostatečně pevná aby udržela váhu koně.)

Mezi bazálními buňkami stěnové škáry a keratinovými vlákny rohové stěny je tenká spojovací vrstva nazývaná bazální membrána. Základní složkou této bazální membrány je protein laminin. Kvalita této membrány je určující pro soudržnost spojení stěnové škáry a rohové stěny a tím určuje i nosnost závěsného aparátu kopytní kosti. Neustálý posun rostoucí stěny oproti škáře a tedy neustálé přestavování bazální membrány má pravděpodobně za úkol řízená produkce enzymů metalloproteinazy, kterou patrně produkují bazální epidermální buňky stěnové škáry.


Tato stěnová škára tvoří lístky podobné jako jsou na spodní straně kloboučků jedovatých hub. Těchto lístků je po obvodu kopyta zhruba 600 a zapadají tvarem mezi rohové lístky vnitřní části rohové stěny. Díky tomuto tvaru vytváří velkou styčnou plochu mezi škárou a rohovinou.


Jednotlivé lístky stěnové škáry (primární 550 – 600) při pohledu na průřez lístkem, mají ještě mikroskopické lístky postranní (sekundární 150 - 200), které zajišťují soudržnost lístkové rohoviny a stěnové škáry. Při schvácení dochází k poškození především těchto sekundárních lístků.
Povrch lístkové rohoviny průměrného kopyta tvoří rozvinutou plochu asi 1,3 m2.


Následující dvě fotografie znázorňují řez napříč lístky stěnové škáry pod mikroskopem.


Petr Soukup


Seznam použitých zdrojů

  • www.horseshoes.com - Christopher C. Pollitt, BVSc, PhD.

  • Podkovářství - K. Kysilka, J. Rajman, Z. Vítek (2006)

  • Péče o kopyta a paznehty - Dr. H. Jöchle, Prof. Dr. F. Stockklauser s předmluvou
    Dr. B. Hlaváčka (1942)

  • Anatomie šlach a vazů autopodia – Virginia B. Reef

  • Kniha - ADAMS' LAMENESS IN HORSES FIFTH EDITION LIPPINCOTT


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia