Temperament koní


Vysvětlení pojmů


Temperament koní je malá část etologie.
Temperament – je souhrn charakteristických nebo vrozených rysů osobnosti, které se trvale projevují způsobem reagování, jednání a prožívání. Temperament je spjat se vzrušivostí – tj. mírou odpovědi určitého jedince na různé podněty - a zahrnuje i tendenci měnit nálady.


Temperament


Koně se navzájem liší nejen vnímáním, ale i formou a intenzitou reakcí na podněty. Temperament určuje dynamiku celého prožívání a chování koně.
Lidé se odedávna snaží spojovat temperament s vnějšími znaky, aby podle vzhledu dokázali odhadnout temperament koně.
Ne vždy to dobře funguje. Například určování temperamentu koní podle jejich zbarvení, nebo umístění a počtu chlupových výrů je značně nejisté.
Typ temperamentu (který je dán typem nervové soustavy) koně je určen především dvěma vlivy. Jednak genetickými dispozicemi (fylogenetický vývoj) a také vnějšími vlivy (ortogenetický vývoj) a to především v období hříběcím, kdy dochází k vývoji nervové soustavy.


Typologie temperamentu

Lidé si odedávna všímali, že různí jedinci reagují na podněty různě, ale charakteristicky, a tak vznikaly snahy každého jedince zařadit do určitého typu. Hledisek jak jednotlivé typy temperamentu zařadit je mnoho. Postupně vznikly čtyři slavné typologie z nichž se v psychologii lidské využívají tři. Tyto lze úspěšně použít i u koní.


Nejznámější je Hippokratova typologie temperamentu (asi 460 - 370 př. n. l.)


  • sangvinik - vyznačuje se především přiměřenou reaktivitou; na slabé podněty reaguje slabě, na silné silně; dominuje u něho reakce typu rychlé doznívání zážitku a rychlé změny zaměření; je přizpůsobivý, emočně vyrovnaný, optimistický, naučené reakce a vědomosti nejsou příliš stabilní. Snadno se učí nové věci a snadno zapomíná. Často se stává pasivním vůdcem stáda.

  • flegmatik - je emočně vyrovnaný, navenek se jeví jako lhostejný, vzrušují ho jen silné podněty, vykazuje stálost a spokojenost, hlubší vztahy má jen k vybraným osobám. Je spíše pasivní, nesnaží se prosadit, nemá rád změny a pohybově je spíše úsporný. Učení mu trvá delší dobu ale naučené reakce si dobře a dlouho pamatuje. Špatné návyky se špatně odstraňují.

  • melancholik - vyznačuje se hlubokými prožitky, pesimismem a strachem. Život je pro něj často obtížný, usiluje o klid a nesnáší vypjaté situace, vzruchy, hlučnost, žije spíše individuálně na okraji stáda, obtížně navazuje přátelství s jinými jedinci. Vztahy, které naváže, jsou trvalé a hluboké. Učení mu trvá delší dobu, nemá zájem o nové věci, ale naučené reakce si dlouho pamatuje. Špatné návyky se špatně odstraňují. Bývá na konci stádové hierarchie.

  • cholerik - je silně vzrušivý, má sklon k bouřlivým reakcím a občas i k agresi, reaguje často impulzivně, má sklon „prorážet hlavou zeď“ i za cenu vlastního zranění, je netrpělivý, vyžaduje často od jiných ústupky, emočně je labilní, navenek reaguje rychle a silně. Má vlastní názor, špatně spolupracuje a násilím získané poznatky rychle zapomíná. Naopak, věci na které „přijde sám“, si pamatuje velmi dobře, ale snaží se je využívat podle vlastního uvážení a nečeká na vedení jezdcem. Bývá alfa jedincem ve stádě.

Typologie Carla Gustava Junga

C.G.Jung položil základy dělení temperamentu v závislosti na přístupu k okolnímu světu.

  • introvert - Jedinec žijící především svým vnitřním životem, avšak velmi vnímavý ke svému okolí, přemýšlivý, empatický pozorovatel, rozvážný ve svém jednání a opatrný ve svých citech. Ve společnosti preferuje menší skupinky jiných introvertníchjedinců. V případě nutnosti je po určitou dobu schopen se chovat i extrovertně.

  • extrovert - Jedinec žijící navenek – povrchní a spontánní, snadno komunikuje, působí rozruch ve stádě, jedná rozhodně a rychle až zbrkle, po citové stránce je velmi otevřený, ale jeho city jsou taktéž povrchní a je méně vnímavý ke svému okolí. Ke spokojenosti potřebuje být v centru dění i pozornosti, tudíž se aktivně zúčastňuje všeho dění ve stádě.

Často rozšířeným mýtem je tvrzení, že introvertní osobnost je nevšímavá vůči svému okolí a naopak extrovertní velmi všímavá. Ve skutečnosti je to však obráceně – introvertní osobnost si sice všímá mnohem více detailů, ale nechává si je pro sebe, extrovertní osobnost je sice schopna vjemy ze svého okolí vnímat ve velkém množství, ale méně intenzivně.


Typologie vycházející z MBTI

V návaznosti na Jungovu teorii, David Kiersey zkonstruoval typologii osobností dle dominantních vlastností, temperamentů. Temperament zde souvisí s ústřední, dominantní potřebou jedince:

  • Hráči hledající rozruch

  • Strážci hledající bezpečí

  • Racionálové hledající znalosti

  • Idealisté hledající identitu

Ať už temperament jednotlivého koně zařadíme do jakéhokoli typu, jen výjimečně je zde dokonalá shoda s jeho specifikací. Většinou se temperament kloní k některému typu, ale částečně se projevují i jiné reakce. Většina koní je „něco mezi“.


Mimo dělení podle nervové soustavy z oboru psychologie se v chovatelské praxi setkáváme s

tradičním rozdělením koní podle stupně temperamentu


chladnokrevné (odvozené od koně západního)
Jsou plemena koní mohutného rámce určená především k těžkému tahu.
Typickými zástupci chladnokrevných koní v naší republice je Českomoravský belgický kůň a Slezský norik. Většina koní těchto plemen se dá z hlediska temperamentu zařadit do typu flegmatik a introvert.

teplokrevné (odvozeni od tarpana nebo kertaga)
Teplokrevní koně jsou plemena středního rámce, určená především k jezdeckému sportu a lehkému tahu. Do této kategorie patří většina plen koní. U nás je to především Český teplokrevník a Holštýnský kůň, americký Quarter Horse ale i řada jiných plemen. Tato kategorie koní je tak rozsáhlá, že se zde vyskytují koně všech typů temperamentů a je třeba blíže specifikovat o jaké plemeno se jedná. Nejčastějším typem temperamentu by měl být sangvinik, extrovert.

plnokrevné - kůň teplokrevný, jehož oba rodiče včetně jejich všech předků jsou plnokrevní, jsou pouze plemena anglický a arabský plnokrevník. Někteří chovatelé do této kategorie řadí i plemeno Achal-teke.
Nejčastějším typem temperamentu je sangvinik až cholerik, extrovert.

polokrevné - kůň teplokrevný, jehož jeden z rodičů je plnokrevný anebo má ve svém rodokmenu plnokrevné předky (> 50%), podle procenta plnokrevných předků pak rozlišujeme koně "vysoko" nebo "nízko v krvi".

Pony - Jsou to koně do 148 cm kohoutkové výšky, nejčastěji severského typu (i když to není vždy). Typickým zástupcem v naší republice je welšský pony. Nejčastějším typem temperamentu je flegmatik až melancholik a introvert.

Přesné zařazení jednotlivých plemen do skupin je obtížné, protože v průběhu vývoje většiny plemen docházelo k zušlechťování pomocí plemene z jiné skupiny a někdy dokonce k překrytí plemene původního. Proto je vhodné brát ohled vždy na historii vzniku konkrétního plemene a jeho zařazení do skupiny pak tomuto podřídit.


Vlivy určující temperament koně


Vliv fylogenetického vývoje na temperament koně

Souvisí s příslušností jedince k určitému plemenu.

Celkový počet dosud vyšlechtěných a známých plemen koní není přesně znám, ale odhaduje se na více než 400, proto v této práci nejde konkretizovat typizaci temperamentu u konkrétních plemen.


Plemena koní a jejich rozdělení

Plemena lze třídit podle mnoha hledisek, nejpoužívanější dělení koní do kategorií v ČR je podle fylogenetického původu (plemena stepní, východní, západní a severská).
Základ pro toto rozdělení (plemena stepní, východní a západní), které vlastně spojuje vedle fylogenie i kraniologické a částečně i geografické hledisko, položil rakouský paleontolog a zoolog ANTONIUS. Čtvrtou skupinu koní severských neboli nordických přiřadil později berlínský zoolog a hipolog HILZHEIMER. Toto rozdělení, uvedené v následujícím přehledu spolu s nejvýznamnějšími zástupci včetně prapředků, převzala i česká zootechnická škola a hipologická škola představovaná akademikem PhDr. et MUDr. Františkem Bílkem, DrSc., který tento systém dopracoval, a u nás se často označuje jako rozdělení Bílkovo.


1. skupina koní stepních - mongolských (primitivní)
prapředek kertag (Equus Przewalski Polj.)

2. skupina koní východních - orientálních (koně teplokrevní)
prapředek tarpan (Equus Gmelini Ant.)

  • podskupina koní íránských - achaltekinský, perský, turkmenský

  • podskupina koní arabských - arabský plnokrevník, arabský polokrevník, nejznámější kmeny Gidran, Shagya – nyní samostatné plemeno a Dahoman), berberský kůň

  • podskupina koní odvozená z araboberberské krve (PRE, andaluský, kladrubský, lipický, lusitanský, fríský, appaloosa, paint, criollo, mustang, orlovský klusák, quarter horse, atd.)

  • podskupina koní anglických - anglický plnokrevník (A1/1), anglický polokrevník (A1/2, nejznámější kmeny Przedswit, Furioso, Nonius, Gidran), hanoverský, oldenburský, trakenský, východopruský, holštýnský, francouzský jezdecký a další

3. skupina koní západních- okcidentálních (koně chladnokrevní)
prapředek diluviální kůň západní (lesní) Equus Robustus Stegmanni
ardenský, brabantský, vlámský, norický, bretoňský, buloňský, comtois, percheron, shireský, clydesdalský, hafling, atd.

4. skupina koní severských – nordických (pony)
prapředek Equus gracilis Ewart
shetlandský pony, welšský pony, newforest, connemara, dartmoorský, islandský, huculský, fjordský.


Vliv ontogenetického (individuálního) vývoje jedince na jeho temperament

Hříbě se rodí s určitými genetickými dispozicemi k typu nervové soustavy. Jak se ovšem jeho temperament bude dál vyvíjet a projevovat v praxi, to velmi závisí na vývoji organizmu souvisejícím s výcvikem jedince především hříběcím věku, krmením, typem metabolizmu a kondicí.


Zkušenosti - výcvik

Hříbata se rodí s ne zcela vyvinutou nervovou soustavou. Především tzv. „bloudivý nerv“, nerv vagus - provázaný s parasympatickou soustavou nervů, se vyvíjí v prvním roce života hříběte. Proto také hříbata neudrží dlouho soustředěnou pozornost, snadno se vzruší a špatně uklidňují. Přelomových období vývoje nervové soustavy se snaží využívat různé techniky navykání (habitace) hříbat na podněty, jako je handling a imprinting. Zvlášť u imprintingu jsou výsledky výrazné, ale ne vždy pozitivní. Tyto techniky zasahují do přirozeného vývoje a můžou způsobit problémy od zvýšeného rizika zranění při přehnané nezávislosti hříběte na matce, až po pozdější problémy s výcvikem a agresivitu u dospělých jedinců.

Pro zdravý vývoj hříbat je důležité, aby se hříbě naučilo zvládat stresové situace, ale nebylo trvale ve stresujícím prostředí.
To znamená, aby mělo přiměřenou fyzickou i psychickou zátěž a zvládalo se v klidu vyrovnat s manipulačními technikami a ošetřováním běžně využívanými v chovu koní. Zároveň, aby se nesetkávalo se zbytečnou agresivitou, vyrůstalo v přirozeném prostředí rodinného stáda s přiměřeným krmením a mělo dostatek pohybu.
Při nedodržování fyzické a psychické pohody v chovu hříbat se může stát, že dospělý kůň bude extrémní melancholik, nebo cholerik a takoví koně jsou jen velmi špatně využitelní, někdy i nebezpeční.

Krmení

Staré koňácké přísloví říká: „jak se krmí, tak se jezdí“.
Tím chce vyjádřit, že momentální temperament koně závisí nejen na jeho nervové soustavě a psychické pohodě, ale i na dostupné svalové energii a typu metabolismu.
Především jde o „pohotovostní“ zásoby energie přímo ve svalových tkáních a v krvi ve formě ATP a glukózy. Typ metabolizmu nám určuje, jak efektivně dokáží svalové buňky tuto energii využít. Čím více energie mohou svaly využít, tím bude kůň aktivnější.

Použité zdroje informací:

Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia