Dostatek pohybu na čerstvém vzduchu


Tato zásada by se dala rozdělit na dvě části, dostatek pohybu a čerstvý vzduch. Oboje je pro koně životně důležité.
Líbí se mi představa stáda koní volně se pohybující po rozlehlé stepi s větrem v hřívě. Věřím tomu, že i koním se takový život líbí. Jisté však je dnešní civilizovaný svět jim těžko může takový život umožnit. Musíme tedy dělat kompromisy a umožnit našim domácím koním to co je v našich možnostech.

V našich chovech koní musíme řešit mimo jiné dva protichůdné požadavky:

1) Zabezpečit dostatek pohybu k optimálnímu vývoji a udržení zdraví koně s ohledem na fakt, že dobré prokrvení tkání je přímo závislé na pohybu koně a od látkové výměny se odvíjejí všechny funkce organizmu.

2) Zároveň se ale chceme vyhnout přetížení, nadměrnému opotřebení a poškození pohybového aparátu koně.


Protože my, jako chovatelé rozhodujeme ve velké míře o množství a kvalitě pohybu našich koní, měli by jsme být schopni vyvážit tyto požadavky a s ohledem na možnosti a podmínky chovu vytvořit koním co nejlepší management a životosprávu.


Nejprve zkusím něco stručně napsat o negativních důsledcích nepřiměřeného pohybu.


Koně jsou co do velikosti velmi různorodý druh, od pony po chladnokrevníky. Protože člověk chtěl od koní vždy velkou sílu a velké výkony, většinou jsou oblíbení koně velcí a mohutní.
Velcí sportovní koně se lépe prodávají, proto většina teplokrevníků patří k největším suchozemským zvířatům na Zemi. Ne, nejsou úplně největší, ale slon, nebo žirafa se do své podoby vyvíjeli desítky tisíc a možná miliony let jejich tělo je tomu přizpůsobeno zvláštními mechanizmy. Náš kůň jako domácí a hospodářské zvíře byl z divokého koně převalského, tarpana, koně západního a severského, selekcí a křížením vyšlechtěn na zvíře které funguje na stejných principech, ale má až dvojnásobnou hmotnost za pouhé stovky let vývoje. Síly které působí na pohybový aparát koně jsou větší, ale materiál kostí, šlach a kloubních ploch je stále stejný.
Také pohyb, který po koních požadujeme bývá nepřiměřený. Časté skoky přes extrémně vysoké překážky na tvrdém povrchu, dlouhodobé nepřirozené držení těla v drezuře, velké zatížení netrénovaného koně, stereotypní časté opakování některých pohybů, nevyvážená okovaná kopyta, úrazy nebo onemocnění. To všechno může způsobit narušení svalů, kostí, kloubů, vazů a šlach. (Ruptury, atrofie, arthritis, arthrosis, podotrochlitis, distorze, a podobně.)


Příklad přetížení - osteopatie - „šimbajny“


Chrupavka je stavební strukturou kloubu, na níž se často projeví důsledky jednostranného zatížení, nebo přetížení. Vzhledem k tomu, že kryje kloubní plochy, účastní se prakticky každého pohybu. Je tvořena základní hmotou a fibrilami. V průběhu stárnutí se mění vzájemný poměr základní hmoty a vláken. Ubývá základní hmoty a přibývá kolagenních vláken. Tyto změny se projevují porušením či uvolněním struktur a snížením chrupavčité matrix. Tím se odkrývají kolagení vlákna a vznikají i na povrchu chrupavky.Obecně je možno říci, že pohybová aktivita zpevňuje vazivovou a chrupavčitou tkáň, nadměrný tlak ji narušuje. Její poruchy může způsobit jak pohyb nedostatečný, tak i pohyb nadměrný či neodpovídající stavu tkáně. Neadekvátní a jednostranná zátěž, jakož i mechanické inzulty, mohou vyvolávat rychlý nástup destruktivních změn.


Každodenní intenzivní trénink může také způsobit problémy s nevyvážeností vnitřního prostředí koně, nedostatek pohotovostní energie, zvýšené množství kyseliny mléčné ve svalech, narušení funkce nervové soustavy, chronická únava a jiné problémy vyvolávají stav který je známý především dostihovým trenérům jako přetrénování.
Kůň v klasické sportovní stáji kde je 22 hodin v boxu a 2 hodiny pracuje je jedna z nejhorších variant jaké jsou možné. Když si na jeho místě představíte sebe, je to jako by jste byli zavření sami v cele 2x2 metry bez sociálního zařízení. V pravidelnou dobu by jste dostávali odměřené dávky vysoce energetické stravy. Jednou denně by vás na 2 hodiny vzali na sportovní stadion, kde by jste se museli rozcvičit a běhat dokola s batohem na zádech a nejméně hodinu podávat výkony. Kdyby se vám nechtělo, přišel by fyzický trest. Potom by vás vrátili do vaší cely, kterou mezi tím vzorně uklidili a tak stále dokola. Kolik měsíců a roků by jste to vydrželi v dobrém psychickém a fyzickém zdraví?


Problémům z přetížení lze čelit dostatečným množstvím pohybu o malé intenzitě po dlouhou dobu s častými přestávkami a změnami, omezením stání koně v boxu na dobu nezbytně nutnou a postupnou adaptací na zátěž.
Situaci si usnadníme tím více, čím více můžeme nechat koně volně aby si sám mohl dávkovat míru pohybu. Čím více musíme nahrazovat samostatný pohyb koně nuceným pohybem na malém prostoru, (ať už z důvodu ustájení, nebo podávání sportovních výkonů), tím větší na sebe bereme odpovědnost za zdraví koně a také roste riziko našeho špatného odhadu vhodného zatížení.
Určitým měřítkem nám může být život koní v přirozeném prostředí. Divocí američtí mustangové se pohybují průměrně 18 hodin denně a za tu dobu urazí za vodou a potravou vzdálenost 20 – 30 km. Volně žijící kůň Převalského v době migrace za potravou na jaře a na podzim urazí 40 – 60 km denně. V tomto období urazí na trase mezi zimovištěm a jarní pastvou trasu přesahující 1000 km.
Podle mého soudu ještě množství pohybu u koní chovaných ve stádech 24 hodin denně na pastvinách, kde nemusí hledat potravu a vodu a nemusí se bát predátorů je dostačující k udržení zdraví pro bezproblémového koně bez požadavků na výkonnost. Kůň je od přírody zvíře které se snaží šetřit drahocennou energií a zbytečně se nepohybuje, když pro to nemá důvod. (Může to být ale i důvod který my na první pohled nevidíme.) Proto hodnoty vypozorované v chovných stádech beru jako minimum. Údaje pozorování se bohužel značně liší, pravděpodobně v závislosti na ročním období, na počasí, na momentální fyzické kondici koní a také podle plemene pozorovaných koní.
A 1/1 přibližně 16 km/den,
hafling 13 km/den,
norik a hucul 8 km/den,
shetlandský pony 3 km/den.
Pro koně který má občas podávat vyšší výkony nebo má některé zdravotní problémy je nutný další trénink.
Pohyb koně vyvolá většinou nějaký stresový podnět zvenčí, ale i nahromaděná energie a nerovnováha v organizmu vyvolávající určitý druh stresu. Pohyb je tedy potom žádoucí reakcí na stres. Změny organizmu způsobené pohybem potom dále ovlivňují celý organizmus. Je-li stresová reakce vyvolána odpovídajícími podněty a probíhá-li normálně, je základním mechanismem vzniku dále nastíněných pozitivních adaptačních procesů.

Takže ještě něco k pozitivnímu vlivu tréninku.

Obecně lze říci, že pod vlivem tréninkových adaptačních podnětů jako je pohybové zatížení, roste biochemická kapacita různých funkcí organismu a dochází k morfologické přestavbě orgánů (zvětšuje se aerobní výkon). Vnitřní prostředí organismu je také stabilnější. Při fyzickém zatížení dovede současně organismus odolávat i většímu stupni narušení vnitřního prostředí (zvětšuje se anaerobní výkon), lépe resyntetizovat energetický potenciál a regenerovat narušené struktury.
Hmotnost srdce koně reprezentuje v průměru asi 0,7 % tělesné hmotnosti, zatímco u ostatních druhů zvířat je tento podíl podstatně menší (např. u prasete 0,28 %, u skotu 0,38 %, u ovcí 0,54 %). Uvedené rozdíly nepochybně souvisejí s rozdílným způsobem života těchto druhů zvířat a jejich pohybovou aktivitou. Avšak i v rámci druhu je výrazná variabilita ve velikosti srdce. Například srdce anglických plnokrevníků, po staletí šlechtěných na rychlost pohybu, má větší hmotnost než srdce koní jiných plemen.
Velikost srdečního systolického objemu (množství krve které přečerpá srdce při jednom tepu) je dána především velikostí srdce (rozměry srdečních dutin – komor , které se rozhodně nedají rychle měnit jak je právě potřeba ) a podmínkami plnění srdce (venózním návratem). Zlepšení venózního návratu je způsobeno především rytmickou činností svalstva (tzv. svalová pumpa) a v končetinách funkčním kopytním mechanizmem při pohybu koně, vasokonstrikcí (zúžením) tepen v nečinných tkáních dutiny břišní a prohloubení pracovní ventilace (thorakoabdominální pumpa). Klidový stav koně lze charakterizovat vasokonstrikcí cév kosterního svalstva a vasodilatací cév útrobních orgánů. V cévním řečišti pracujícího svalstva se široce rozšiřují arterioly (vasodilatace) a zvýšeným přítokem krve se otevírají další kapiláry, které byly v klidu uzavřené. Tyto reakce organizmu jsou závislé na míře zátěže. Systolický srdeční objem (Qs ) se u člověka nebo psa jen velmi málo mění při vzestupu intenzity zátěže a TF. Naopak u koní se s intenzitou zátěže systolický objem zvětšuje z klidových hodnot kolem 750 ml až o 40%, t.j. na hodnoty kolem 1000 ml (1 litr). Při srdeční frekvenci nad 200 tepů/min to reprezentuje minutový objem nad 200 l krve /min. Také tepová frekvence u koní má svoje specifika. U vysoce trénovaných koňských atletů adaptovaných na vysokou zátěž dochází někdy při klidu bez pohybu k srdeční arytmii způsobené nedostatečnou nervovou stimulací srdečního svalu. Při pohybu a zatížení tato mizí a zvyšuje aktivita sympatického nervového systému.


Z toho jsem si vyvodil závěr, že kůň všeobecně je mimořádně přizpůsoben pro pohyb a pravidelnou přiměřenou zátěž. Některá plemena méně, některá více, ale pro všechny je to podmínkou zdravého vývoje a fungování organizmu.


Jaké základní změny probíhají u koně který je uváženě a pravidelně adaptován na zátěž?
Sportovní nebo dostihový kůň je schopen při těžké práci zvýšit spotřebu kyslíku oproti hodnotám v klidu až 40x. Toto zvýšení u koní je mnohem vyšší než u člověka nebo jiných druhů zvířat (člověk 20x, pes 10x, králík 5x). Vysoká spotřeba kyslíku při zátěži koně klade proto velké požadavky na jeho transportní systém. Při zátěži musí proběhnout v jednotlivých částech tohoto transportního systému celá řada komplexních změn v závislosti na intenzitě a objemu zátěže.


Na pasivním pohybovém systému, tj. na kostech, vazech a šlachách, pozorujeme obdobné změny jako na kosterním svalstvu. Při kostní hypertrofii se rozšiřuje průřez rourovitých kostí a zvětšuje se celkový objem kostí, zejména korové kompaktní vrstvy. Výrazem adaptace k zátěži je i změna vnitřní struktury kostí - kostní architektoniky. V místech úponů vazů, šlach a svalů kost zesiluje. Na zátěž se adaptují i kloubní vazy, šlachy a chrupavky vystýlající kloubní dutiny.
Kardiovaskulární systém se specificky adaptuje podle druhu tréninkové zátěže. Největší morfologické a funkční změny nastávají na kardiovaskulárním aparátu při vytrvalostních adaptačních podnětech, které rozšiřují tzv. aerobní kapacitu organismu a transportní poměry pro kyslík. Vzniká hypertrofie a regulativní dilatace srdce, zvětšuje se tím i systolický a minutový objem, snižuje se srdeční frekvence. Srdce pracuje ekonomičtěji. Změny postihují i cévní systém a červený obraz krevní. Zvětšuje se počet cév, počet červených krvinek, množství hemoglobinu a zvyšuje se i hematokritová hodnota.
Dýchací systém je přizpůsoben zátěži tak, aby co nejméně vázla nabídka kyslíku krevnímu oběhu v plicích. Zvětšuje se dechový objem i vitální kapacita plic. Při tréninku rostoucího organismu se zvětšuje i hrudník. Tyto změny nejvíce vystupují při adaptaci na vytrvalostní podněty. Ekonomizují dýchání a dochází i k lepšímu využívání kyslíku ze vdechovaného vzduchu. Vytrvalostním tréninkem se tedy zvyšuje aerobní kapacita koně.
Neurohumorální systém. V centrálním nervovém systému se vytvářejí nová reflexní spojení, takže pohybová činnost se stává rychlejší a ekonomičtější. Vylepšuje se signalizace z čidel a receptorů. Zlepšují se regulační děje mezi činností nervového, pohybového systému a vnitřních orgánů, a zejména činnost vegetativního nervového systému. Stoupá převaha tonu parasympatického nervstva, zvláště u vytrvalců. Tím v období zotavení převažují anabolické děje a nastupuje větší a rychlejší resyntésa energetického potenciálu a obnova opotřebovaných struktur. Z endokrinního systému největší adaptační změny postihují nadledviny, které vlivem tréninku hypertrofují. Na počátku každé práce je třeba, aby se rychle vyplavily hormony dřeně nadledvin a aby orgánové funkce zvýšily svou činnost. Podobně se vyplavuje více hormonů kůry nadledvin, které mají zajistit vyšší pracovní metabolismus jak živin (cukrů, tuků, bílkovin), tak i minerálních látek a vody. Podobné změny nastávají i na dalších žlázách s vnitřní sekrecí - hypofýze (růstový hormon), štítné žláze (thyroxin), atd.


Z těchto pozitivních změn které probíhají při adaptaci na pohybovou zátěž je patrné že rozumná zátěž může pomoci k odolnějšímu a zdravějšímu koni. Pomalý pohyb od jednoho trsu trávy k druhému ale stále tvoří nutný základ pro celkovou pohodu koně, dobré prokrvení a vyplavení zplodin z organizmu. Na tomto základu teprve můžeme stavět nadstavbu tréninku. (Aktivní odpočinek).


V druhé části článku bych se chtěl stručně zabývat oním „čerstvým vzduchem“ a vlivem kvality vzduchu na dýchací aparát koně.

Hlavním úkolem dýchacího aparátu je přenos kyslíku ze vzduchu, který dýcháme, do krve, kde projde propustnou stěnou plicních sklípků a naváže se na červené krvinky. Ty ho roznesou po celém těle a předají ho veškerým tělovým buňkám. Dalším jeho úkolem je odstranit z tělových buněk jejich odpadní produkty , především kysličník uhličitý. Také on se naváže na červené krvinky a ty ho přenesou do plic, kde přejde do vydechovaného vzduchu.
Zdraví dýchacího aparátu je důležitým předpokladem k dosažení očekávané výkonnosti koně. Samozřejmě to nemusí být výkonnost sportovní, ale pod tímto pojmem můžeme stejně tak dobře rozumět schopnost koně proběhnout se ke své a jezdcově spokojenosti po louce či lese. Bez kašle, bez přílišného zadýcháni, bez chroptění či pískání.
Proto je důležité věnovat ochraně zdraví dýchacího aparátu velkou pozornost. Dýchací ústrojí koně je stejně jako u člověka citlivé na extrémě nízké teploty vzduchu (odhadem pod –10°C) při velkém průtoku vzduchu při vysoké námaze. To však nebývá z pravidla problém v chovech koní, větší pozornost je třeba věnovat vysoké citlivosti na různá znečištění vzduchu.
I v tom nejčistějším vzduchu je totiž obsaženo mnoho prachu, pylu, chemikálií (především amoniaku), bakterií, virů či plísňových spor. Tyto látky činí vzduch potencionálně nebezpečným. Míra nebezpečí poškození dýchacího aparátu je závislá na koncentraci a druhu znečištění a na době po kterou kůň znečištěný vzduch dýchá.
Aby plíce byly chráněny před veškerými nečistotami ve vzduchu, vyvinul se v dýchacích cestách celý obranný systém. V horních cestách dýchacích (HCD) se vzduch filtruje, ohřívá a zvlhčuje. Celý vnitřek HCD je pokryt lepkavým hlenem, na který se nečistoty přichytí. Dále je vystlán zvláštními buňkami s mikroskopickými řasinkami – ciliemi. Ty jsou v neustálém pohybu a „vynášejí“ tak přichycené nečistoty ven z těla. Zároveň je tu skupina lymphoidních buněk, které mají imunitní (obrannou) funkci. Poslední ochranná bariéra je přímo v plicních alveolech, kde jsou buňky zvané makrofágy, které požírají drobounké částečky prachu a jiných nečistot a také bakterie a viry. Důležité jsou i ostatní složky imunitního systému. V přirozeném prostředí se dýchací systém sám dobře chrání před dráždivými podněty z vnějšku. Avšak ve výrazně znečištěném prostředí už na to nestačí. Vysoké koncentrace, nebo dlouhý pobyt v prostorech s výskytem prachu, čpavku, kouře, spor plísní, virů, bakterií, nebo kombinace těchto faktorů způsobuje onemocnění a v horším případě i trvalé poškození dýchacího aparátu koně. Asi nejčastější závažné poškození dýchacího aparátu je tzv. dušnost.
Odborně : Chronické obstrukční plicní onemocnění (COPD - Chronic Obstructive Pulmonary Disease)
Každý kůň je jinak citlivý na vdechovaný prach, plísně či jiné dráždivé látky. Nikdy nedokážeme předpovědět, u kterého z koní, žijících ve stejných podmínkách, se vyvine COPD. Podobně je to i s přirozenou odolností proti virovým nebo bakteriálním infekcím.
COPD -Jedná se o chronický nebo rekurentní zánět sliznice průdušek a průdušinek alergické povahy. Postihuje zejména starší koně všech plemen a obou pohlaví, kteří jsou držení často ve stájích. Jako alergeny se uplatňují spóry plísní rostoucích na seně a slámě. Jedná se především o druh Aspergillus a Micropolyspora.
Každé seno či sláma obsahuje spory. To znamená, že většina koní, žijících ve stáji, se prostě nemůže vyhnout vdechování vysokého počtu těchto mikroskopických částeček. Spory se dostanou hluboko do plic a u vnímavých zvířat to vyvolá zánět v tisících tenoučkých průdušinkách. Ty se dostanou do křeče – stáhnou se a kůň musí bojovat o každé nadechnutí.


Průdušinky před a při záchvatu dušnosti.


Dobrá zpráva je, že COPD lze předcházet!
Je třeba zkontrolovat a přehodnotit kvalitu ustájení i managementu koně. Větrání stáje, pobyt na pastvině, krmení apod.). Je téměř jisté, že kůň který občas pokašlává stojí celé dny v hluboké slámě a přežvykuje denně zaprášené seno je postižen COPD. Někteří koně jsou extrémně citliví. Abychom předešli onemocněním dýchacího aparátu, je nejlépe omezit pobyt koní ve stáji na minimum, případně chovat koně pastevním způsobem s vhodným venkovním ustájením pod přístřešky. Když už z jakéhokoli důvodu musí koně část dne trávit ve stájích, je nutné dbát na kvalitu vzduchu.Špatný vzduch vyvolává i nealergická onemocnění, především u mladých koní, která se souhrnně nazývají „small airway disease“ ty pak jsou jedním z důvodů neočekávaně špatné výkonnosti.
Koně, kteří tráví většinu času ve stáji, mají v krvi zjištěno mnohem více protilátek proti původcům virových onemocnění dýchacích cest než koně žijící většinou venku. Tak že pozor když koně z pastevního chovu chceme na čas umístit do stáje, toto přechodné období znamená riziko i pro dýchací aparát.


Ventilace stájí je jedním z nejvíce přehlížených aspektů chovu koní na celém světě. Ideální ventilační systém rozvádí vzduch rovnoměrně po celé stáji, snižuje tak na minimum vystavování koní dráždivým podnětům z okolí, a poskytuje čerstvý vzduch bez průvanu. Pohyb vzduchu uvnitř stáje sám o sobě jen víří prach a zvyšuje zamoření škodlivinami. Je třeba přívod nezávadného vzduchu a odvádění špatného. To pomáhá odstraňovat prach, spory plísní, amoniak, viry a bakterie poletující ve vzduchu. Bohužel lidská tendence zavírat všechna okna a dveře, kde jen lze a tak tomuto přirozenému pročišťování vzduchu brání. Kdykoli zavřete okna a dveře stáje, abyste udrželi uvnitř teplo, budou za to platit koňské plíce.
Častým problémem je v zimě zamrzání přívodů vody. Věřte že mnohem lepší než zamezit ventilaci je zabezpečit potrubí a napáječky bezpečným elektrickým otopem.
Namáčené seno (což je tradiční metoda mnohých majitelů koní, jak „léčit“ COPD), obsahuje mnohem méně znečišťujících částeček, avšak namáčením plesnivého sena rozhodně nesnížíme množství plísně v seně a nevyhneme se problémům s trávením. Málo prachu a spor obsahuje dobrá senáž, její zkrmování se však řídí přísnými zásadami – otevřený, nebo i omylem při dopravě proražený balík senáže se musí spotřebovat během několika málo dní, protože může být příčinou botulismu.
Dalším významným zdrojem znečištění vzduchu je podestýlka. Nejprašnější variantou jsou piliny, které navíc vysušují kopyta. Nejvíce plísní zase obsahuje sláma. I ta nejčistější totiž obsahuje více spor než jiné typy podestýlek – hobliny, rašelina nebo nařezaný novinový papír. Velikým zdrojem plísní a čpavku je hluboká podestýlka, ať už je že slámy nebo z hoblin. Umožňuje totiž hromadění plísní i trusu a moči, nemluvě o akumulaci bakterií a larev vnitřních parazitů. Dalším zdrojem znečištění vzduchu při krmení, je (obilné) zrno, zvláště tehdy, je-li skladováno ve velkém množství za nevhodných podmínek. Velice snadno na něm rostou plísně a houby, koním nesmíme podat žádné jádro, které vykazuje sebemenší známky zaplísnění a to i pro negativní vliv na trávící soustavu.
Je také velice špatné skladovat seno či slámu přímo na půdě nad stájí. Mnohé stáje mají půdu propojenou s vlastní stájí, takže prach a spory zde mohou snadno cirkulovat. Velice často se pak stává, že senný prach zůstává na podlaze půdy po mnoho let a je velice dobrou živnou půdou pro houby a plísně, nemluvě o bakteriích, hlodavcích či jiných živočiších.
Nezapomínejte ani na prašnost povrchu jízdárny nebo haly! Jezdec má hlavu mnohem výš a tak si ani nevšimne jaká oblaka prachu musí kůň dýchat. Také doprava koní na přívěsném vozíku kde se při jízdě víří prach bývá příčinou problémů s dýchacím aparátem.


Jak zjistím, zda je moje stáj vyhovující?
Když můžu na tyto otázky odpovědět NE.

  • je nedaleko stáje zdroj prachu?
  • je vedle dveří a oken stáje uskladněné seno či sláma?
  • když vejdeš do stáje a sedneš si do boxu na zem, silně cítíš čpavek - po pár minutách ti slzí oči, kýcháš ?
  • když položíš do stáje list čistého bílého papíru, je na něm za půl hodiny vidět slabá vrstva prachu?
  • vidíš malé zaplísnění sena nebo podestýlky?
  • je ve stáji nějaký kůň, který měl problémy s dýchacími cestami?

Co když se ti zdá že ventilace ve vaší stáji není ideální?
Snadnější, než přestavba celé stáje, je pohlídat si pár důležitých věcí:

  • zkrmuj jen to nejkvalitnější seno, podestýlej nejkvalitnější bezprašnou podestýlkou,
  • není lepší stlát hoblinami či papírem , nebo použít silnou měkkou, ale pevnou podlahu z recyklované gumy a minimum podestýlky v bezvadné kvalitě
  • seno pouze nenamáčej, promyj ho pořádně proudem vody a nechej odkapat,
  • odstraň z bezprostřední blízkosti oken dveří a ventilace veškeré uskladněné seno, slámu či hobliny,
  • neboj se zimy ve stáji, radši pořiď vytápěné napáječky a nech i v zimě vejít do stáje čerstvý vzduch,
  • fungující ventilace stáje je nezbytnost, přirozená ventilace je pak vždy levnější než ventilátory na elektřinu, zajisti proto, aby ve stájí byly vstupní i výstupní otvory pro vzduch, popřípadě se neváhej poradit s odborníkem.
  • Ve stáji udržuj čistotu. Mnohem lepší než vířit prach v uličkách mezi boxy koštětem, je použít specializovaného vysavače a nebo ručních mechanických zametacích strojů.
  • Ultrafialové záření, pocházející ze slunce, výborně zabíjí celou řadu virů, bakterií a dokonce i některé z vajíček parazitů a jejich larvy. Pokud však chceš, aby sluneční svit pronikal v celé škále i skrz zavřená okna, nepoužívej skleněné tabulky, ale umělou hmotu nebo lehké sklo propustné pro ultrafialové záření.

Celý tento článek by měl vést majitele koní k zamyšlení, musí můj kůň, to zvíře nekonečných stepí s hřívou vlající ve větru skutečně takovou dobu ve stáji?


Odpočinek před venkovním přístřeškem.


V článku jsem použil texty a informace z učebních skript:
KLINICKÁ FYZIOLOGIE A PATOLOGIE TRÉNINKU KONÍ
Prof. MVDr. Jaroslav HANÁK, DrSc. a kol.Spoluautoři: MVDr. Zdeněk Žert, CSc., MVDr. Petr Jahn, CSc., MVDr. Markéta Sedlinská

V druhé části jsem čerpal z článku: KAŠEL, DÝCHACÍ ÚSTROJÍ MVDr. Dominiky Švehlové.

Petr Soukup


Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia